Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Makový panenky

Sdílej na Facebooku

Autor: IQnick

Sbírka: Divnopovídky - obrázky z mého života

Vloženo: 2.06.2016

Publikováno: 2.06.2016 08:53

Kategorie: Povídky -> Ze života

Anotace: Tohle je opravená verze, kterou jsem na základě věcných připomínek v diskusi zbavila apostrofů a pravopisných chyb (těch, které mi byly ukázány i těch, které jsem sama vypátrala. :-)

Vymazala jsem i původní anotaci, protože jsem zvědavá, jestli je příběh tak srozumitelný, aby čtenář, který Makový panenky čte poprvé, mohl odhalit o co jde i bez nápovědy ...:-) :-)

Jinak zůstal text celé povídky nezměněn. 2.7.2016

Makový panenky
(léto 1969) 

  

„Je to jednoduchý."
„Najdeš si úpln
ě zavřený poupě, ale takový, co je těsně před rozpukem. Jako tohle. A uštípneš ho ze stonku, takhle. Vidíš? Nehtem. Ale kousek stonku mu tam musíš nechat, dlouhej asi tak na šířku prstu. A teď ho takhle chytni. Vidíš? Prstama na ten šev. A jemně zmáčkni.

 

Postupuju přesně podle návodu. Ucítím slabé lupnutí. Dva tmavě zelené, chlupaté lístky od sebe odskočí a rozevřou se jako krovky. Z nitra pupenu se vyhrne růžová nádhera. 

Rázem se ocitám v pohádce. Zažívám úplně stejný pocit jako Popelka, když rozlouskla kouzelný oříšek.
„Šatičky! vydechnu omámeně.
To nejsou šatičky, ale okvětní plátky vlčího máku, opravuje mě Ts.
Svým způsobem to šatičky jsou. Alespoň, pro vlčí máky určitě, postaví se za můj názor CiNl.
A budou to i šatičky pro makovou panenku,“ dodá K¨n.
„Jsou poma
čkaný! přerušuju filozofickou debatu přízemní poznámkou.
Narovnají se. Musíš počkat.
Nem
ám trpělivost čekat, chci je narovnat hned. 
V
ědí, co se stane, ale nebrání mi. Nějakým záhadným způsobem vím, že vědí.

 

První lístek jsem jakž takž narovnala, jde to hůř, než jsem myslela, další lístek natrhávám. Je mi to líto.
To nevadí, uděláš si další, chlácholí mě LCn.
Nechci dal
ší, chci tu první. Růžovou. Nejasně tuším, že růžových vlčích máků v makovém poli moc nebude.
Vždyť si ji můžeš dodělat. Tak bude mít jenom trošičku potrhanou sukni.
To se mi na makov
ých lidičkách líbí ze všeho úplně nejvíc. Z ničeho nedělají problém!
Teda, pokud ji necháš, aby si další lístky narovnala sama, mrkne na mě spiklenecky Fsn.
Zakrout
ím pusou jako že jo. Vracíme se k praktické výuce.

 

„A teď si najdeš odkvetlý květ s malinkatou zelenou makovičkou. Třeba tuhle. To bude hlava.
Tvar nedozr
álé makovice opravdu připomíná hlavu s královskou korunou.
Tu uloupneš těsně. Takhle. Vidíš?“ 
Vid
ím.
No, a teď tu palici nasadíš tady na ten stonek, takhle.
Slovo palice m
ě kdovíproč rozesměje. Makoví lidičkové se okamžitě přidají. Smějí se často a rádi a myslím, že vlastně pořád. 

 

Když se uklidním, prohlédnu si hotové dílo. Skutečně! Úplná maková princezna. 
Po
řád mi nešlo do hlavy, co tam dělaj ty krovky, ale teď, s tou korunovanou hlavičkou, to najednou dává smysl.
Krovky jsou rukávy! ohlašuju nadšeně svůj objev.
R
ůžové šatičky se mezitím samy od sebe vyžehlily a načechraly. Je vidět, že jsem potrhala víc než jeden plátek, ale to mi nevadí. 
Moje první maková panenka.

~ ~ ~ ~

Hned první zmínka o mých nových kamarádech dopadla katastrofálně.
Kdes byla?
V makovym poli.
Cos tam dělala celej den?
Hrála jsem si.“ 
S kým?
S makovejma lidičkama.
S kým?“
„S makovejma lidi
čkama mami, to jsou strážci vlčích máků, víš. Maj všichni nádherný cinkavý jména…“
Přestaň! štěkne a zní to jako facka.
Přestaň si už jednou pro vždy vymejšlet, říkám ti to naposledy! Už toho mám vážně dost! Já se z tebe zblázním. Žádný makový strážci nejsou! Jasný?“
Ml
čím.
Jasný?!!
S o
čima upřenýma na podlahu, zahanbeně kývnu. V duchu se omlouvám strážcům makových polí za svou zradu. Vím, že vědí. 

 

„Podívej se, už seš přece velká holka, pokračuje matka podstatně smířlivějším tónem, „přece víš, že lhát se nemá?!
K
ývnu, s tím musím souhlasit.
A vymejšlení si, je taky lhaní, protože, když si budeš pořád něco vymejšlet, tak ti nikdo nebude věřit. Chápeš? Budou si myslet, že jsi lhářka. Rozumíš?
K
ývnu.

„Přece víš, že trpaslíci, vodníci a jiný kouzelný bytosti jsou jenom v pohádkách, nebo ne? A pohádky jsou jenom jako? To už přece víš! Když si někdo čte pohádku, tak ví, že to je pohádka. Ale když si vymejšlíš pohádky ty, tak nikdo neví, že to je pohádka, protože ty tvoje pohádky nikdo nezná.“
Argument mi neštymuje, ale nevím co na to
říct.
Podívej, já jenom nechci, aby si o tobě lidi říkali, že si lhářka.
To j
á nechci taky. Dívám se na maminku a mlčím.

 

„Tak, a teď mi hezky popravdě řekni, co si v tom makovym poli celej den dělala, sama.“
Podívám se mamince do o
čí a nevím co říct. Zamotanou rovnici neumím vyřešit.
Běž si umejt ruce, vzdává s povzdechem výchovnou lekci, a pusu taky, si špinavá až za ušima.

 

Poslušně odcházím do koupelny.
J
á přece vím, že lhát se nemá. Ale co se teda má, když se má odpovídat a pravda se říct nemůže? Protože když řekneš pravdu, obviní tě ze lži?

 

Neřešitelný rébus rozlouskli hned druhý den moji přátelé z makového pole. 
To je jednoduchý, musíš dělat dvě věci najednou, ale mluvit jen o jedný.“ 
Tomu nerozumím.“ 
„Není to tak složitý. Chvíli si budeš d
ělat to, co chceš ty a chvíli budeš dělat to, co chtěj oni. A když se tě zeptaj, cos dělala, řekneš, žes dělala to, co chtěli abys dělala. A bude to pravda.“ 
V
ědí, že to pořád nechápu. To se mi na nich taky moc líbí. Vždycky všechno vědí a nikdy se nemusejí na nic ptát.

 

„Ale,“ pokládám nejpalčivější otázku, proč si maminka myslí, že lžu, když jí povídám o tom, jak si spolu hrajem? My si spolu přece hrajem a to je pravda, ne?!
Lidi nevěří tomu, co nevidí.“
„Tak já zítra maminku p
řivedu s sebou, můžu? Aby mi věřila.
To je zbytečný. Neuvidí nás.
Proč ne?
Lidi nás neviděj.
Jak to? Já vás vidím.
Ty ano, ale tvoje maminka ani nikdo jinej z lidí, nás vidět nemůže. I ty nás brzo přestaneš vidět.
„Pro
č? Já vás nechci přestat vidět!
S tím nic nenaděláš, to je Zákon.
To je teda pěkně blbej zákon! Nevím co je zákon a je mi to fuk. 
Str
ážci vlčích máků se smějou tak, že až smíchy padaj na zem. Mně do smíchu není.

 

Stařičký Ch-nj přisedne blíž a snaží se mi to vysvětlit.
Lidi do našeho světa nepatří, a proto nás nemůžou vidět. Jen některý lidský děti nás můžou vidět, nějaký čas, tak jako ty. Ale pak zapomenou.
A jak dlouho vás ještě budu moct vidět?
Chvilku.“ 
A pak?
Zapomeneš.
Je mi
úzko.
Tím se teď netrap, pohladí mě po rameni Ts.

 

Vědí, že se tím trápím. Dávají mi čas, abych zpracovala nové informace. Sleduju je z povzdálí. Jsou stále v jednom kole. Nejsou to jenom strážci, jsou i zahradníci. Možná hlavně to. Zvonivě se smějí, nebo možná jenom spolu mluví, v každém případě to zní líbezně, jako cinkání jinovatky v pavučinách.
Rozbre
čím se. Já nechci zapomenout!


„Plá
č je dobrý lék, prozradila mi Zrrn-k, ale smích je lepší.
Proto se pořád tolik smějete?
My se smějeme, protože chceme.

Zatvářím se nechápavě, ale Zrrn-k už obrací mou pozornost zpátky, k řešení hlavního problému. Nabídne praktický návod.
Podívej, tvojí mamince nevadí, že chodíš do makového pole. Vadí jí, že si hraješ s někým, koho ona nevidí."
Hm, na tom n
ěco je.
Ty ale nemusíš
říkat, že si hraješ s náma. Řekni, že si tady hraješ s panenkama.
S jakejma panenkama?
Makovejma. Naučíme tě je dělat, je to jednoduchý.
Zd
á se, že pro strážce vlčích máků je jednoduchý úplně všechno!

 

Když jsem ale poprvé přinesla domů makový panenky, ukázalo se, že to opravdu jednoduchý je.
A od tý doby „nelžu“. Tak úpln
ě.

 

Od té doby, jsou moje rozhovory s maminkou o mých přátelích z makového pole, o mnoho příjemnější.
Poď sem, no ty vypadáš. Cos kde zase vyváděla, prosim tě?
Hrála jsem si s makovejma panenkama,“ předvedu dvě, tři, jako důkaz.
Tahle má bílou sukýnku, vidíš?
Hm, ta je moc pěkná.
Říkám ji Zrrn-k.
Jak že jí říkáš? zamrká překvapeně.
Zrrrrrnnk. Dávám si záležet, aby to znělo, jakoby to vyslovila sama Zrrn-k, kdyby byla člověk.
Maminka se zvoniv
ě rozesměje.
A proč jí říkáš Zrnk? To snad ani neni méno, ne?
Protože to krásně cinká. Slyšíš? Zrrrnnk.
To máš teda pravdu, směje se maminka. Cinká! Kam ty na ty nápady chodíš?!
A jak se jmenuje tahle?
Tu jsem ještě nepojmenovala. Ani tu druhou, jenom tu bílou.“
„Aha,“ prohlíží si
červené sestřičky bílé Zrrn-k.
Ty včerejší ti už zvadly.
Já vím. To neva.
No tak se utíkej ošplouchnout, ty jeden zvonečku.“ 
Rozesm
ěju se, slyším rolničky.
To by mě zajímalo, dodá maminka, „v kerym kraji maj zvonky tak špinavý pusy.“
Cinkavé tóny z jejího hlasu nemizí. S chichotáním poskakuju do koupelny.
Je nad slunce jasn
ější, že jména strážců makových polí maj čarovnou moc!

~ ~ ~ ~

Každou návštěvu makového pole zahájím výrobou několika makových panenek a pak můžu svobodně dovádět se zvonečkovejma lidičkama. Tak jim někdy říkám. To kvůli tomu, jak se mezi sebou bavěj. Maj svoji vlastní řeč, která mi zní jako tichounký cinkot zvonků v podvečerním vánku.  Já jim ale nerozumím ani cink, se mnou se bavěj po lidsku.

 

Někdy si s makovejma panenkama hraju doopravdy, to když maj makoví lidičkové moc práce. Ale oni mě nikdy nenechaj dlouho samotnou. Každou chvíli za mnou někdo zaskočí, povídáme si, hrajem na honěnou nebo na schovku, moc se při tom nasmějeme, protože se vždycky schválně schovaj tak, abych je co nejdřív našla. Moc dobře vím, že uměj zmizet úplně! Někdy mi dovolí pohoupat se na lučních zvoncích. To se mi moc líbí.


Makové polí
čko opouštím, až když mě vyhodí. 
Jdi už, nebo bude mazec jako minule.“
„Ješt
ě né.
Jdi, budou mít strach, už je pozdě.
A půjdete se mnóu? Aspoň někdó? S gustem žadoním, i když vím, že by mě doprovodili, i kdybych nechtěla.

„Jsi lidské mládě, které nás vidí, a proto tě máme na starost, vysvětlil mi při mé první návštěvě makového pole Ch-nj.
Co to znamená?
Musíme dát pozor, aby se ti cestou z makového pole nestalo nic zlého.
A proč musíte?
Protože chceme.
N
ěkdy mně jejich odpovědi opravdu nedávaj žádnej smysl!


Doprovodí m
ě až k vchodovým dveřím. 
„Poj
ďte se mnou, já vás neprozradím, slibuju. Už vím, že je nikdo, kromě mě, neuvidí. 
Nem
ůžou, maj moc práce s makovym polem. Maj i jiný důvody, ale ty nechápu.

Odevzdaně zmáčknu zvonek. 
No, že deš. Už jsem tě volala, neslyšelas?
Nesly
šela, ale zkušenost mi radí mlčet. 
Dělala jsem makový panenky, snažím se odvést pozornost. 
Ukaž? Pěkný, ty se ti povedly, běž si umejt ruce.“ 
S
úlevou odbíhám do koupelny. Něco je jinak.

 

Nemůžu na to přijít.
Tatínek sedí v obýváku na své židli u jídelního stolu. 
„Kdes byla tak dlouho, cácorko?“ zeptá se, aniž zvedne o
či od novin.
V makovym poli.“ 
Pod
ívá se na mě dlouze a váhá, jestli se má zlobit nebo smát.
Tak v makovym poli, jó? No tak to jó, vybere druhou možnost.

Večeříme v kuchyni. V obýváku bysme rušili tátu, je moc unavenej z práce. 
N
ěco jím a myšlenkama jsem v makovym poli.


„Tak do koupelny,“ zavelí matka tónem, nep
řipouštějícím námitek.
Koupeme se v
šichni najednou, nejdřív kluci, pak já. Jsem špinavá nejvíc.

 

Sedím ve vaně, bratři se vedle suší. Maminka mi zuřivě drhne chodidla. Jsem překvapená, jak jsou černý.
To musíš všude lítat bosa? vyčítá vodní hladině. Podívej se, jak vypadáš. To si ani na ten štěrk nemůžeš vzít boty?
Brat
ři si s tichým pošťuchováním oblékají pyžama.
Já nevim, holka, co z tebe bude. Já se tak těšila, že budu mít holčičku, činanou panenku, a ty seš snad horší než ty kluci. Ani táta nemá tak černý nohy jako ty, a to dělá v kotelně!
Brat
ři v tichosti vyklouzli z koupelny. 

Matka v hlubokém předklonu okamžitě zaznamená úprk.
Kampak? volá do mého pupíku. Zuby si bude čistit kdo? Ukaž ucho. Druhý. Tak co je? Neslyšeli ste? zadrnčí mi v uchu, až to píchá. Ještě záda. Ukaž ruce. Dobrý, vytrhne špunt.
R
áda bych se ještě chvíli cachtala, ale rozhodný čin ukončuje předem jakoukoliv diskusi. 
Voda po m
é koupeli má barvu čaje. 
Podívej se na to bahno!“ 

Postaví mě na nohy. 
Járo, Zdenku, plácne mi na hlavu ručník, nechtějte, abych si tam pro vás došla!
Su
ší mi vlasy ručníkem tak energicky, že stěží držím balanc.
Co děláš? Stůj rovně! řekne už malinko podrážděně.
Abych mohla st
át rovně, musím se jí přidržet oběma rukama.
Už seš unavená, viď? řekne zjihle.
Vyzvedne m
ě z vany a postaví na zem. Nohy si už utřeš sama, ne?“ Podá mi ručník.
Kluci str
čili do koupelny rozesmáté hlavy právě včas.
Maminka n
ám rozdá kartáčky s bobkem zubní pasty, posbírá ručníky a jde je pověsit na balkón.
Ne abyste tady dělali nějaký skopičiny, přijdu si vás zkontrolovat.

 

„Běžte dát pusu tátoj, zahajuje maminka obvyklý rituál.
T
áta sedí na židli u jídelního stolu. Řadíme se do fronty podle velikosti. Otec se sehne, bratři, jeden po druhém, stoupají na špičky a mlaskají mu pusu na tvář. 
Dobrou noc.
Dobrou.
M
ě si musí posadit na klín. Ovane mě zakyslý pach cigaret. Tátova tvář je opálená do tmava a píchá. Postaví mě na zem a chce mě ještě poplácat po zadku, ale jsem ve střehu. Mihnu se skulinou mezi gaučem a konečky jeho prstů.
Dobrou noc, řeknu z bezpečné vzdálenosti.
Tátova p
řátelská poplacávání mě často štípou na zadku i půl hodiny.

 

„Přečteš nám pohádku? pokládám tradiční večerní otázku.
Dnes ne, jsem unavená a ještě mám něco na práci.
Mamí, aspoň kousék, žadoním.
Zav
áhá, přemýšlí o tom dýl, než obvykle. 
Tak jo,“ rozhodne se, „ale krátkou. A vyberu ji sama.“
Nikdo neprotestuje.
Mizí a vzáp
ětí se vrací s pestrobarevnou knížkou superkrátkých říkanek.
Tak kterou? sedne si na podlahu vedle mojí postele.
Tu o těch princeznách.
Nalistuje str
ánku, otočí knihu tak, abych viděla na obrázek, a tlumeným hlasem začne přednášet.
V skleněném zámku, 
ve vysok
ých horách,
žily tři princezny.
Jmenovaly se C
ína, Cincidrína a Cincidrínalapapom.


Zdenda usnul d
řív než si Hrum vzal Cínu.
Maminka sklapne kn
ížku, usměje se hřejivě, až se celá zatetelím. 
Spi už, zašeptá. 
Zav
řu oči. 
D
á mi pusu na čelo, dobrou noc.“ 
Dobrou, mami.
Ti
še za sebou zavírá dveře. Slyším pravidelný dech, spícího bratra.

~ ~ ~ ~

Slyším pravidelný dech obou spících bratrů. Něco neštymuje. Asi nespím.
Z obývacího pokoje zní tlumený hovor rodi
čů. Všechno se ve mně stáhne. Něco je jinak. Najednou dostanu strach. Stočím se do klubíčka a obtočím kolem sebe deku, jak nejtěsněji to jde. Hlavu si přikryju polštářem.
Nem
ůžu na to přijít. Slýchávám hlasy nočních hovorů táty a mámy poměrně často a tenhle se ničím neliší. Tak proč se bojím? 

Vím to, jen si to nechci přiznat. Tohle není hovor.

S pomalu rostoucí hlasitostí hádky zachytávám jednotlivá slova.
říkal kolik.za co! kradu .vysrat nevíš?.....předveď.zvědavá….vidět blázna!před tím
hovnostojí?!..drž hubu!!kecy

Pod peřinou něco hlasitě bouchá. Držím víčka sevřená tak pevně, až mě bolí oči.
nepotřebuju?.slibuješ…nepojedem!.můžeš mi říct.udělat do prdele? běž do blázince!kam to dáváš…KRÁVO!

 Hromová rána za dveřmi dětského pokoje na okamžik zastavuje bubínek v mé hrudi.
DEBILE!!! zaječí desetkrát zesílený hlas mámy těsně vedle mého ucha. Doprovodný zvuk zní, jakoby se všechny hrníčky z kredence vysypaly na zem. 
Zacp
ávám si uši dlaněmi; „zvonečkoví lidičkové, kde jste?!  

~ ~ ~ ~

Jasně je cítím. Přišli úplně všichni. Makové pole nikdo nehlídá. Těsně obstoupili plášť paneláku, ale dál nemohou. Rozbrečím se. 

Spánek je spíš mdloba z vyčerpání. Doopravdy usnu, až když ucítím vůni kávy linoucí se z kuchyně.

~ ~ ~ ~ 

Bolestně se probouzím z nejhlubšího spánku. Máma mě drží za rameno a cloumá se mnou.
No to je dost, vstávej, už je devět hodin.
Maminka je zast
áncem spartánské výchovy. V zdravém těle, zdravý duch. Ale hlavně chce mít z dcery sokolku, žádného pecivála.
„Mn
ě se chce ještě spát.
Jo, holka, to mě se chce věcí, kerý nemůžu, tak šup šup, ať už seš venku.  
Mamí, já potřebuju ještě spát.
Já ti řeknu, co potřebuješ! Studenou sprchu, se mi zdá.
Vid
ím, že odpor je marný a taky na něj nemám sílu. Máminy vyhrůžky nikdy neberu na lehkou váhu. Pomalu se hrabu z postele. 


V kuchyni m
ě udiví, že všechny hrníčky jsou na svém místě. Teď o tom ale přemýšlet nechci. Celý svět se nějak zvláštně obalil sklem. Všechno je malinkato rozmazané. Zvuky ke mně doléhají jakoby z veliké dálky, slovům sotva rozumím.

 

Nejde mi jíst. Maminka se mračí. Zlobím, jíst se musí. A honem, nemá na mě celej den. 
Sna
žím se jíst, všechno kolem pluje v zpomaleném rytmu.

 

Se snídaní se něco stalo. Byla jsem vyhozena do obýváku. 
Nev
ím, proč brečím.


Nevím, co tady mám d
ělat. 
Za na
škrobenou záclonou lenivě stékají šedavé šňůrky. Déšť za oknem mě překvapí.
Na z
ácloně rozkvétají krajkové květy. Postupně objevím tři různé tvary. Všimnu si, že se květy mění podle nějakého řádu, ale ten mi uniká. Dnes mi to nemyslí.
Ty mě neslyšíš?! stojí nade mnou matka a z tónu hlasu je jasné, že jsem něco provedla. 
Zlob
ím. Všechno se mi musí pětkrát opakovat. Odvede mě do kuchyně. 


Posadí m
ě na židli, chce mě mít na očích. Krájí mrkev, loupe brambory, na sporáku bublá polívka.
Po chvilce se oto
čí: Dělej něco, neseď tady, jako mouchy snězte si mě.“ 
Na mouchy sn
ězte si mě je maminka velice alergická. 
Tak já si budu kreslit.“ 
Na tak j
á si budu kreslit je alergická jen o trošičku míň, ale v stísněném prostoru kuchyně mi to připadá jako rozumnej návrh.
Tak jo. A běž s tím do pokojíčku, úmyslně ztěžuje situaci. 
D
ětskej pokoj je tak malinkatej, že se tam kromě tří postelí a jedný skříně nevejde už vůbec nic. Pokud si budu chtít kreslit, tak budu muset klečet na zemi a svoji postel použít jako stůl. Naštěstí netuší, že je mi to jedno.
Je
ště jsem nepřišla na to, co ji na mým kreslení tak vadí. Myslím, že kreslit umím docela dobře.


Odložila jsem tužku, hledám
červenou pastelku, bratři za mými zády nápadně ztichli. 
Oto
čím se. 
J
ára nečekaně plácne Zdendu po zádech: Máš babu. Oba se podívají na mě. 
D
ětský pokoj je na honěnou příliš malý, okamžitě prchám ven, před jistou babou. 
Na chodb
ě, přímo před otevřenými dveřmi do kuchyně mi podklouzne noha na pleteném běhounu. Ztrácím rovnováhu, zachytávám se maminčiny zástěry, něco kaskádovitě břinká o zem.
Hergot! Už tě mám dneska vážně plný zuby! Podívej se, cos provedla! Kdo si myslíš, že to bude uklízet?! Ty si asi myslíš, že nemám nic lepšího na práci, ne?! Náno!!!“ Burácí, až se všechno třese.


Vykazuje m
ě na hanbu.
Za trest si mus
ím kleknout, čelem ke zdi, na tvrdou boulovatou rohožku v předsíni.
Sly
ším, jak v kuchyni uklízí tu spoušť a při tom bez přestání lamentuje. 
V d
ětským pokoji je hrobový ticho. Čekaj, až se bouřka přežene. 
Vyp
ínám příjem. 
Je mi to moc l
íto. Já to přece nechtěla rozbít! Já bych to uklidila. Aby maminka nemusela. 
Kle
čím a zavírají se mi oči. Chce se mi spát.


"Drrrn, drn, drn, drrrrn, brrrrrm, brrrrmm..."
Z otev
řených dveří dětského pokoje proniknou k mým uším drndavé zvuky klučičí hry.
Asi z
ávoděj s autíčkama. 
Oto
čím se, abych byla účastna hry, alespoň na dálku. 
Brrrrm, brm, brm, břřřř, břřřřřř, honička je dramatická, očekávám špatnej konec.
„Íiiií, zakvílí bratrův hlas, asi vybírá ostrou zatáčku.
Fžííííííííí, nezvládl to! Auto vyletělo ze zatáčky, a teď určitě pluje vzduchem přes celý pokoj a možná při tom dělá i kotrmelce.
Džmm! Pchchch! zpomalený pád na čumák, auto je namaděru, následuje výbuch. 
Zahih
ňám se.
Matka okam
žitě zasahuje. Zlobím! 
Stoj
í nade mnou a důrazně mi vysvětluje pravidla. 
Dnes poprv
é jsem konečně něco pochopila. Součástí trestu je nevědět, co se mi děje za zády. 
Poslu
šně se otáčím ke zdi. 

 

Proč tolik zlobím? Já přece vůbec nechci zlobit. Já mám maminku moc ráda. Je to nejhodnější a nejkrásnější maminka na světě. Já chci, aby se usmívala, aby byla spokojená, aby mě měla ráda, abysme se všichni měli rádi!
Tak pro
č teda zlobím? 

Zavřu oči.

Zítra se musím makových lidiček zeptat. Oni to určitě budou vědět. Oni vědí úplně všechno. 
T
řeba mi pomůžou. Třeba můžou udělat, abych nezlobila! sednu si na paty. 
Oni m
ůžou úplně všechno! 

 

Ne, všechno ne, vzpomenu si na dnešní noc. 
Sem p
řijít nemůžou.


Op
řu se o stěnu.

 

„Zvonečkoví lidičkové! Počkejte na mě! Já už jdu.

 

 

 

 

 



< Předchozí dílo ve sbírceDalší dílo ve sbírce >
Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Hodnocení: 1 (10 hlasů)

toninamoll - 1albicastro - 1Gerty - 1
oskaar - 1franlys - 1andreina - 1
JariAgnes - 1Sasanka - 1zolik - 1
Vesuvanka - 1

přečíst později

Komentáře

IQnick | + 0 / 0
16.01.2017-14:15
alkatrazka: děkuju za návštěvu, čtení i milý komentář.
alkatrazka | + 0 / 0
16.01.2017-13:24
Tvoji povídku čtu dnes poprvé, jsem tu nováček a teprve se seznamuji.
Panenky jsou křehké a plné citu, přesně jak to mám ráda. Blahopřeji.
IQnick | + 0 / 0
12.01.2017-20:31
revírník: děkuju za chválu, snad jsi to přežil ve zdraví :o))
revírník | + 0 / 0
12.01.2017-10:45
Celý schvácený po přečtení jak díla, tak hlavně komentářů, si jen povzdechnu, že nemůžu přidat už nic ke chvále těch přede mnou. Basta.
IQnick | + 0 / 0
4.01.2017-21:57
Schimmir: děkuju za gratulaci a za krásný dárek. :-)
Shimmir | + 0 / 0
4.01.2017-14:46
Dodatečně taky blahopřeji,Blanko, k vítězství i k napsání tak dlouhé prózy. To já bych už nedal, leda ve verších. V próze je příliš mnoho variací a já bych se na té možnosti volby zasekl!

Jako dárek tu nechám pár veršíků!

V sukénce z plátků okvětních
od rudých vlčích máků
tančíš tu lehká jako vích,
zrána i za soumraku...

Nožky Tvé smáčí rosa ranní,
jsi vílou co svou cenu zná,
tanec Tvůj srdce mužů mámí,
nejsi panenka maková?
toninamoll | + 0 / 0
3.01.2017-0:03
Děkuji, IQnick
IQnick | + 0 / 0
2.01.2017-16:23
toninamoll: děkuju... a přeji též vše dobré.
toninamoll | + 0 / 0
1.01.2017-22:55
Gratuluji také dodatečně k vítězství v soutěži... a přeji šťastný nový rok...
IQnick | + 0 / 0
28.12.2016-16:39
Františku, moc děkuju za vinš, a do nového roku Ti přeju hodně zdraví, elánu a životní pohody.
franlys | + 0 / 0
28.12.2016-8:56
Blani, dodatečně též moc a moc gratuluju!
IQnick | + 0 / 0
27.12.2016-15:50
JariAgnes: moc děkuju za gratulaci a úspěšné držení palců :o)))
JariAgnes | + 0 / 0
27.12.2016-10:11
Blani, ráda Ti gratuluji k vítězství ve finále!
Tvoje povídka si to zaslouží. Četla jsem už dřív a líbila se mi moc...
Soutěže už nehodnotím, ale zlaté místo jsem této povídce přála. :-)
IQnick | + 0 / 0
26.12.2016-18:24
VedlejsiCesta: děkuju převelice :-)
VedlejsiCesta | + 0 / 0
26.12.2016-9:27
Gratuluji k velikému vítězství! :-)
IQnick | + 0 / 0
20.12.2016-18:17
Tak na chvíli to není špatný, ale na furt bych s ní neměnila... :o))
štísko | + 0 / 0
20.12.2016-6:14
Alespoň vidíš, jak se cítí anglická královna:)
IQnick | + 0 / 0
19.12.2016-18:57
09Zdenulka: moc děkuju
...já si tady přijímám gratulace jako anglická královna, ale ty výsledky ještě ofico vyhlášeny nebyly... :-O)))
09Zdenulka | + 0 / 0
19.12.2016-16:30
Moc gratuluji, jsem ráda, že vyhrál můj favorit
Gerty | + 0 / 0 | Moderátor
19.12.2016-11:07
IQnick - jsem rád, že jsem tě potěšil :-)
IQnick | + 0 / 0
19.12.2016-10:47
Gerty + štístko + tata: moc děkuju za vinš a podporu, a tobě Gerty děkuju dvojnásob, protože bez tebe bych ani netušila, že nějaký PPéčka existujou.
b:-))
tata | + 0 / 0
19.12.2016-6:51
Gratuluji.
štísko | + 0 / 0
19.12.2016-5:50
Také se rád přidávám s gratulací. Zvítězilo dílo s velmi pěkným pohledem na svět.
Gerty | + 0 / 0 | Moderátor
18.12.2016-19:38
Gratulace k vítězství. Tomuhle jsem fandil, jsem rád, že to klaplo :-)
IQnick | + 0 / 0
18.12.2016-16:14
Milí přátelé, příznivci a čtenáři, ze srdce vám všem děkuju za to, že jste četli, a nejen četli, ale i komentovali, a nejen komentovali, ale že jste si většina myslela, že jsou Makový panenky tak dobrý, že si zaslouží vyhrát, a nejen to, ale že jste se také aktivně postarali o to, aby se tak stalo.
Jste úžasní a dali jste mi ten nejúžasnější vánoční dárek!

PavelBrezensky + dominick + oskaar + Goalissimo + Zdenal + Olenska: děkuju za gratulace a za to že jste mi drželi palce a klikali jedničky :o)
Olenska | + 0 / 0
18.12.2016-15:36
Gratulujem.
PavelBrezensky | + 0 / 0
18.12.2016-14:08
... anebo nějaká pitomá povídka. pb
Zdenal | + 0 / 0
18.12.2016-12:07
Už je konec? Tak fajn, hlavně že to nevyhrála nějaká pitomá básnička.
Goalissimo | + 0 / 0
18.12.2016-9:50
Gratuluji k vítězství. :)
oskaar | + 0 / 0
17.12.2016-19:07
Vítěz zcela po zásluze! d:-) Je to úžasná věc, ale to už psal. Moc ti to přeju.
dominick | + 0 / 0
17.12.2016-18:52
Gratuluju
PavelBrezensky | + 0 / 0
17.12.2016-17:52
... gefeliciteerd. pb
IQnick | + 0 / 0
14.12.2016-20:20
Aha. Tak už asi vím :-)))
Zdenal | + 0 / 0
14.12.2016-18:20
Asi jsem to četl na písmáku.
IQnick | + 0 / 0
14.12.2016-13:36
jindra: děkuju za skvělou známku

Zdenal: moc děkuju za opětovné čtení a potěšující komentář. (Jestli jsi mi tu někdy zanechal pod nickem Zdenal nějakou zdrcující kritiku, tak jsem ji teď neobjevila.:-)
K tvé výtce mohu říct jen to, že jsem se snažila zapsat svoji skutečnou vzpomínku tak věrně, jak jen jsem dokázala. Myslím, že kdyby moje rodina nebyla sociopatická, tak bych asi ani neměla ještě po půlstoletí tu potřebu se z toho vypsat. Ale chápu, že to může být někomu nepříjemné...
Zdenal | + 1 / 0
13.12.2016-20:43
Přečetl jsem si to ještě jednou a musím uznat, že mě to bavilo o dost víc než na poprvé. (Asi jsem se nechal ovlivnit tím positivním hodnocením. :))
Ale pořád mi to připadá jako zbytečný socio-drama. Připadá mi to jako takový typický atribut amatérského psaní - musí to mít třeskutou pointu, nebo to musí být o nějaké problematické rodině, nejlépe o nějakém týrání... mně to připadá ve výsledku takové umělé. Nevím no. Myslím, že už jsem ti něco takového psal. Celkově se to teda čte pěkně, je tam spousta hezkých míst, ale celkový dojem je u mě rozpačitý.

Kdybych hlasoval, dal bych asi dvojku, ale hlasovat nebudu - nechce se mi číst zbytek soutěžních děl a netuším, jak bych měl porovnávat povídky s básničkama.
jindra | + 0 / 0 | Moderátor
13.12.2016-19:23
Ve Velkém finále je moje pořadí (=známky):
PRÓZA:
1 Makový panenky
2 Těžký případ
3 Vlak
4 Sněženka
POEZIE:
1 (ne)víra
2 Cokoli řeknu
3 Nad ránem u domovních dveří
4 Chlapec a zeď
IQnick | + 0 / 0
13.12.2016-13:34
štístko: děkuju za chvalitebné ohodnocení.

TomasPytlik: děkuju za jedničku i za to pevné přesvědčení. Doufám, že tě případné propadnutí nebude moc bolet.:o)
Všem květům zdar a střepům v duši sbohem! :-))))
TomasPytlik | + 0 / 0
13.12.2016-9:25
Ať se propadnu, jestli tohle není vítěz! (Sedím ve čtvrtém patře - to jen abyste viděli, jak vážně to myslím :)) Za všechny květy i střepy v duši dávám opět číslo jedna.
štísko | + 0 / 0
12.12.2016-18:18
Každopádně skvělé dílo, ale tentokrát jsem do něj tolik nepronikl. Ve finále ode mě za dvě.
IQnick | + 0 / 0
9.12.2016-17:56
dominick + Robert: děkuju za čtení a skvělé hodnocení.

Roberte, těší mě, že ti příběh Makových panenek zůstal v srdci. :o)))
Robert | + 0 / 0
9.12.2016-12:00
Jsou díla, která zastaví srdce na pár chvil a pak jsou taková, která v něm zůstanou.
Tys zůstal.

1

edit: zůstala samozřejmě a ne ty, ale povídka. Nelekej se :o))
dominick | + 0 / 0
9.12.2016-6:42
1
IQnick | + 0 / 0
5.12.2016-19:53
Goalissimo + Olenska: děkuju. Jsem moc ráda, že Vás příběh Makových panenek tak oslovil. Úplně jste mě dojali...
To by se Chn-j divil, panečku! :o))
Olenska | + 0 / 0
5.12.2016-18:55
Upravila si k lepšiemu a poviedka má pre mňa divotvorný náboj. Z prózy v súťaži najlepšie. 1
Goalissimo | + 0 / 0
5.12.2016-18:13
Existují povídky, které si člověk pamatuje ještě dlouho po prvním přečtení. Teď mě to skoro až dojalo... :)
Radši ti bez nějakých citových výlevů rovnou pošlu jedničku. Pro mě absolutní špička.
1
IQnick | + 0 / 0
4.12.2016-18:21
PavelBrezensky: děkuju za čtení i jedničku do soutěže.
PavelBrezensky | + 0 / 0
4.12.2016-18:01
Za 1. pb
09Zdenulka | + 0 / 0
3.12.2016-13:56
Neděkuj, není zač. Kdyby to šlo, poslala bych těch 1 víc :-))))
Poezii hodnotit neumím, té moc nerozumím a ze všech povídek, které jsou ve finále mě ta tvoje oslovuje nejvíc
IQnick | + 0 / 0
2.12.2016-20:16
Gerty, moc děkuju.
Gerty | + 0 / 0 | Moderátor
2.12.2016-19:41
Tady dávám jedničku do finále - ze čtyř povídek, co tu jsou, se mi tahle líbila nejvíc.
IQnick | + 0 / 0
2.12.2016-18:47
09Zdenulka: dík b:-)
09Zdenulka | + 0 / 0
2.12.2016-18:19
Ano, rádo se stalo, když se líbí, tak se líbí :-)
A všechno nejlepší k svátku :-)
IQnick | + 0 / 0
2.12.2016-13:32
Zdenulko, tato: moc děkuju za jedničky do soutěže. Udělali jste mi radost - beru to jako dva dárečky k mému dnešnímu svátku. :o)))))
tata | + 0 / 0
2.12.2016-12:26
Rozhodně za 1.
09Zdenulka | + 0 / 0
2.12.2016-12:03
Tahle povídky se mi líbila už když jsem ji četla poprvé. Mám ráda takovéto poetické povídky
Posílám 1
IQnick | + 0 / 0
11.11.2016-20:37
Vesuvanko, děkuju. Kdybych tušila, že si ty povídky chceš přečíst všechny, tak bych ti poradila, abys to vzala z toho druhého konce. No, na to je už teď pozdě. :-))
Děkuju, za milý komentář i za to, že jsi četla jedním dechem. :-)
Vesuvanka | + 0 / 0
11.11.2016-19:48
Četla jsem jedním dechem, poutavé a poeticky napsané dílo. Neměla jsi to v dětství vůbec jednoduché... Na PP jsem se moc nevyskytovala, tak mi dílo uteklo v Tipu - dodatečně gratuluji a přidávám 1***
IQnick | + 0 / 0
6.11.2016-9:06
Já vím, koupu se v těch vlnách celkem pravidelně, ale takové přívětivé pohlazení udělá člověku líp. :-)) Děkuju.
RolfRaam | + 0 / 0
5.11.2016-19:50
Jednou je líp, jindy hůř, ale každá splachovací vlna jednou opadne a bude zase dóóóbře :-).
IQnick | + 0 / 0
5.11.2016-19:02
RolfRaam: moc děkuju za návštěvu a nadšený (snad to tak můžu říct:-) komentář. Dnes se zrovna necítím moc dobře, tak mi oblažil duši dvojnásob.
RolfRaam | + 0 / 0
5.11.2016-17:41
Nádherná povídka, IQNick, na PP jsem pět let, ale mnoho srovnatelných povídek jsem tu nečetl. Perfektní sloh, dialogy, atmosféra, věrnost popisu dětského světa. Přidal bych ještě více východočeského dialektu... Díky za zážitek :-). RR
IQnick | + 0 / 0
27.10.2016-22:42
zolik: jsem moc ráda, že tě povídky zaujaly, ale Kytici už na noc nečti, radši. :-)
Děkuju za krásný komentář.
zolik | + 0 / 0
27.10.2016-20:26
Vyvenčil jsem mé přátelé a zase sem spěchal na PP. Občas si najdu autorku-ra, kteří zaujmou. Jakým stylem skládají slovíčka za sebe. Velká za 1 zolik a pro andreinu + za komentář.
IQnick | + 0 / 0
14.07.2016-20:23
andreino, děkuju za návštěvu, přečtení i jednušku, ale hlavně za milý komentář. :-) :o)
andreina | + 1 / 0
14.07.2016-16:26
Jo, tak to jsme měly na mámu štěstí. Tři sestry o kterých říkala, že jsou horší než deset kluků. S odstupem let ji chápu, protože jsme (samozřejmě ne vlastní vinou) šly z průšvihu do průšvihu.
Teď k Tvému dílu. Je dlouhé, ale přesto čtivé a bere za srdíčko. Popsat svět z pohledu dítěte je ohromný kumšt a ty ho zvládáš skvěle. Díky za takové čtení. Jednuška.
IQnick | + 0 / 0
12.07.2016-14:19
b:-)
Oskaar | + 0 / 0
12.07.2016-11:02
Pssst ... Já už to dělám. :-))
IQnick | + 0 / 0
12.07.2016-8:23
Oskaare, tak snad jedině zkopírovat do paměti před tím, než odklikneš ... :o))))
Oskaar | + 0 / 0
12.07.2016-6:51
Tak mě to vrátí do prázdnýho políčka... :-))) Mércha jedna proradná!!!
IQnick | + 0 / 0
11.07.2016-19:13
franlys: moc děkuju za návštěvu, gratulaci, postjedničku a hlavně za milý komentář. Úplně si lebedím :o)
Jen si nejsem jistá, jestli by tahle rodička jásala, že má dceru spisovatelku. Dost na tom, že se děsila toho, že dcera bude asi nedejbože malířka nebo co... :o)))

S těmi mizícími komentáři jsem udělala objev. Když odkliknu Přidat komentář a místo toho se objeví bílá obrazovka, tak si na horní liště prohlížeče kliknu na šipku zpět a světe div se, vrátí mě to zpátky na napsaný komentář a já už jen znovu kliknu na Přidat komentář a je to. Tedy na mém prohlížeči to pokaždé jde.
franlys | + 0 / 0
11.07.2016-18:41
Ježišmarjá - takový jsem tady napsal dlouhý komentář, odklikl ho a on se mi normálně ztratil!!

Takže jen stručně: dílko jsem četl až po úpravě (a po soutěži) a do očí už mne nic nepatřičného nebije. Jen možná mohla být ta pointa trochu vygradovanější...

Když tak přemýšlím nad tou malou dívenkou, jejíž rozkošatělou fantazii maminka označila za lži, je mi té rodičky trochu líto. Protože ona netušila, že právě takováhle bohatá představivost je základním kamenem budoucí spisovatelky s velmi osobitým a čtivým rukopisem.
Ale ještě víc líto je mi těch dnešních dětí, které ze lží nikdo neobviňuje, protože jejich dušičky rodiče nechávají ještě od ranějšího věku převálcovat dětskými programy v TV bedně.

Pro mne je tohle dílko ÚŽASNÉ a SKVĚLÉ!!!

A alespoň dodatečně gratuluju k "palmě vítězů" a posílám jednu postjedničku.
IQnick | + 0 / 0
8.07.2016-14:47
caelin, štístko: jsem ráda, že vás Makový panenky nezklamaly. b:-)

Oskaar: děkuju za návštěvu, milý komentář i za Košišáka :-). Škoda, že si neteřinka vzpomínku na něj nedonesla do dospělosti. Ale tak je to prý správné.
(tvrdil Ch-nj :o))

kadlis: já se vůbec nezlobím, naopak. Já jsem absolutně nezkušený pisálek, Makový panenky a Kytice jsou dvě úplně první povídky, které jsem v životě napsala, a je pro mě dobrý vědět, když něco drhne nebo to není pro čtenáře tak jasné, jako mě :o)))

Všem moc děkuju za gratulace a povzbuzení.
kadlis | + 0 / 0
8.07.2016-14:08
Ještě se vrátím - tvůj záměr o vytvoření smyčky nevyšel z prostého důvodu: používala jsi slova tak, že vůbec nenutí člověka přemýšlet nad chronologií. Pohodlný čtenář ani nepochopí, že by něco podobného měl řešit.

První a jediný náznak (který jsem odhalil,) že věci nejsou popisovány ve stejném pořadí, v jakém se odehrávaly, je až "Naučíme tě je dělat, je to jednoduchý."

Nezlob se na mne, ale v dlouhém textu mám tendenci považovat osamocenou nenápadnou větu za omyl, nikoli stěžejní údaj.

Jinak samozřejmě gratuluji k umístění.:)
oskaar | + 0 / 0
8.07.2016-13:08
Tohle je moc pěkný a uvěřitelný. Každé dítě, zvlášť to „zlobivé“, má svůj svět, ke kterému se rádo vrací při svých hrách. Ať už to jsou makoví lidičkové nebo imaginární kamarádi či jen jakási vysněná? země. Moje neteř měla „kamaráda“, kterému říkala Košišák. Když si hrála, smála se, jako když jí někdo vypráví veselé historky, povídala si s ním a doslova hltala očima prostor před sebou. Mávala mu, když odcházela ven. Až to chvílemi působilo strašidelně. Dneska má vystudovanou vejšku a o Košišákovi tvrdí, že nic takovýho nepamatuje. Proč bychom jim to měli brát? A ještě něco, i když to zprvu vypadalo na dlouhý text, tak jsem se najednou ocitl u poslední věty a říkal si, to už je konec? Přidávám i já svou jedničku a velký palec nahoru. Dostalo mě to. Fakt!
štísko | + 0 / 0
8.07.2016-12:22
Trochu opožděně, ale také se přidávám s gratulací! Jsem rád, že mi můj tip na vítěze vyšel.
caeilin | + 0 / 0
7.07.2016-9:56
Ahoj IQnick, moc gratuluji. Tohle pro mě byl favorit, a taky jo:-). Je to něco úplně jiného než to ostatní, ten text má v sobě takovou zvláštní poezii, že je pro mě skoro úplně jedno, co se tam přesně děje:-). Je to jako se nechat unášet na vlnách nějaké krásné písně. Šedovlasá žena se mi taky moc líbila (a taky mě rozplakala a zasáhla), ale přesto bych na první místo (těsně) vybrala Makový panenky.
IQnick | + 0 / 0
6.07.2016-12:45
alexandrmaly, Reva: děkuji za návštěvu i gratulaci. Jsem moc ráda, že vás povídka vtáhla do svého světa... :-)))

Olenska: děkuji za dobře a obsáhle vysvětlený názor i nástin jak by se ti povídka líbila víc.
Já jsem ale nechtěla napsat druhou Mary Poppins.
Rozvržení částí mezi makovými lidičkami a doma odpovídá délce pobytu holčičky v těchto prostředích. Ona obvykle trávila jedno odpoledne v makovém poli, a podvečer, noc a celé dopoledne doma. Hádka rodičů je podstatným, zásadním faktem tohoto příběhu ze skutečného života.
A ta „chyba“ s výrobou makových panenek – já jsem to takhle napsat chtěla, ale zmátlo to tolik čtenářů, že to je asi opravdu špatně rozvrženo. Podrobný popis výroby makových panenek na začátku, jsem myslela jako úvod do děje, něco jako prolog. A když se pak v příběhu k tomu vracím, tak to ta holčička jenom vypravuje, jak k tomu došlo. PROČ ji vlastně učili dělat makový panenky a jaký to mělo efekt. Nenapadlo mě, že by tahle jediná časová smyčka mohla někoho zmást. Byl to můj záměr, který tedy moc nevyšel ... zdá se. :o)

A k tvé poslední poznámce: myslím, že většina z nás měla v soutěži nějakého svého favorita. A já jsem Makový panenky jenom napsala, o jejich vítězství rozhodli čtenáři a porota.
Olenska | + 0 / 0
5.07.2016-17:02
Až teraz som sa dostala k tejto poviedke.
Čiastočne mi pripomenula Mary Poppins - keď miminá rozumejú vtáčej reči. Inak súhlasím s tým, čo už bolo povedané - tá civilná časť je dlhá a zbytočná. Mala byť kratšia, aby len ukázala pozadie (domov, rodičov) a zvýraznila to, že dospelí už nemajú takú fantáziu a nevidia to, čo deti. Potom sa bolo treba vrátiť k zvonkovým tvorom do poľa a znova ukázať ich pekný fantazijný svet a záver? Mohol byť ako u Mary Poppins - ten bol efektný. Dievčatko by vyšlo do poľa s mamičkou a tvorovia by už darmo na ňu volali. Už by ich nevidela ani nepočula - už by trošku podrástla a oni by smutne konštatovali, že už ich nevidí.
Prvých 7 odsekov dobrých. Potom príde bohužiaľ omyl, keď tvorovia učia decko robiť makové bábiky, ktoré robila na začiatku. Hádka rodičov tiež ruší celý príbeh.
Ale gratulujem k víťazstvu, aj keď si myslím, že Šedovlasá žena bola lepšia.

Reva | + 0 / 0
4.07.2016-11:39
Četla jsem jedním dechem. Moc krásné. Gratuluji.
alexandrmaly | + 0 / 0
4.07.2016-10:02
Gratuluji k zaslouženému vítězství :))
IQnick | + 0 / 0
3.07.2016-18:22
Ahoj Gerty, tahle verze skutečně prošla malými kosmetickými úpravami. Poslouchat dobré rady se mi vždycky vyplatilo, včetně té tvé, která mě od sousedů přesměrovala na PP. :o)
Moc děkuju za přátelskou radu i za gratulaci a srdečně zdravím.

prateta: děkuju, a beru tě za slovo ;o))))
prateta | + 0 / 0
3.07.2016-12:56
Jééje! To je paráda! Moc gratuluji a dodatečně lituji, že jsem tentokrát soutěž vůbec nesledovala a nepřispěla svým hodnocením. Tak třeba příště! ;-)
Gerty | + 0 / 0 | Moderátor
2.07.2016-20:01
Tak tady musím pogratulovat k vítězství. Dílko jsem sice četl jen u sousedů, takže možná tohle je trochu jiná verze, ale v každém případě tohle první místo považuji za zasloužené. Ještě přihodím jedničku, i když už jen posoutěžní, protože tentokrát jsem nestíhal číst ani hodnotit naproto nic.
IQnick | + 0 / 0
2.07.2016-17:14
Albicastro, děkuju. Jsem potěšena, že líbilo. :-))
A odhalil jsi, bez nápovědy?
albicastro | + 0 / 0
2.07.2016-16:49
Šel jsem si přečíst nějakou tvou práci, a jsem ohromen. Píšeš fakt nádherně.:))
Musím ti dát zaslouženou jedničku a gratuluji k vítězství!..:-))
IQnick | + 0 / 0
30.06.2016-16:12
Mirarape děkuju, že sis tu dlóóuhóóu povídku dal ještě jednou b:-) Moc si toho vážím a potěšeně se uculuju pod fousky ...
A Kytice ještě lepší? No páni! Dík a srdečně zdravím :-)
Mirarap | + 0 / 0
30.06.2016-12:41
Přečetl jsem si znovu a pozorněji, fakt dobrá! Citlivě ztvárněn krásný děvčátkův imaginární mikrosvět. A četl i panenky kopretinové /Kytice/, snad ještě lepší...:-)))
IQnick | + 0 / 0
29.06.2016-20:25
Chci Vám všem poděkovat za gratulaci a hlavně za to, že jste si Makový panenky přečetli, okomentovali, obohatili mě o zajímavé a překvapivé pohledy a za to, že jste je svým hodnocením "protlačili" :o) před porotu.
Mou hlavní výhrou je Váš zájem a Vaše názory. :-)
IQnick | + 0 / 0
29.06.2016-20:18
Goalissimo, Mikeyacek: moc děkuju za pomoc a fikané pomůcky. Až mi vybude chvilka tak opravím i ta íčka.
toninamoll | + 0 / 0
29.06.2016-18:00
Moc pěkně napsané, gratuluji Ti k vítězství :-)
Goalissimo | + 0 / 0
29.06.2016-11:03
Jasně. :)
Já už to "mne" docela vytěsnil (přijde mi zastaralé), takže už by se mi i hůř poznávalo, jestli se tam hodí, nebo ne.
Každá pomůcka má výhody i nevýhody.
Mikeyacek | + 0 / 0
29.06.2016-9:52
Tvoji pomůcku mě/mně chápu, Goalissimo, ale přijde mi zbytečně komplikovaná. Já se jen mrknu, jestli tam lze dosadit MNE. Pokud ano, je to MĚ, pokud ne, tak MNĚ. Ale každého věc.
Goalissimo | + 0 / 0
29.06.2016-9:21
Blahopřeju k vítězství. :)

PS: To mně/mě a ji/jí závisí jenom na pádu. Já si nepamatuju, v jakém konkrétním pádu se píše jaká varianta, ale pomáhám si se zájmenem "ty".

V případě mně/mě:
Když si místo toho můžu říct "tebe", píše se "mě" (nebo mne).
Když se hodí "tobě", píše se "mně".
Např. chybka v předposlední větě. Počkejte na mně. (Dosadím si tobě - počkat na tobě - to nesedí. Hodí se "na tebe/na mě") Správně tedy je: Počkejte na mě. Popřípadě knižnější počkejte na mne.

Jiný příklad:
Bavili se o mně (jako o tobě) - to je správně.
Bavili se o mě (bavili se "o tebe" nesedí) - to je špatně.

Na ji/jí a podobné (např. ni/ní) funguje podobná pomůcka (alespoň mně se osvědčila). Opět používám zájmeno "ty".
Když můžu ji/jí nahradit např. za "tu", píšu krátké i (pomůcka je, že "tu" zní krátce).
Když se tam hodí "tou" nebo "té" (slyšíš tam dlouhé hlásky), píše se dlouhé í.

Například na těch chybkách (oprava je v závorce):

"Neřešitelný rébus rozlouskli hned druhý den mojí přátelé z makového pole." (ti -> moji, protože "ti" zní krátce)

"...proč si maminka myslí, že lžu, když ji povídám o tom, jak si spolu hrajem?" (té -> jí, protože "té" zní dlouze)

"Podívej, tvoji mamince nevadí, že chodíš do makového pole." (té, resp. tvé -> tvojí, protože té/tvé zní dlouze)

Další příklad:
Starej se o ni dobře. (o tu)
Mluvili jsme o ní. (o té)

Vím, že to může znít zmatečně, ale podle mě se to snadno zažije. O čárce nad "i" zkrátka napoví to, jaká hláska (jestli zní krátce, nebo dlouze) se vyskytuje ve vhodném tvaru zájmena "ty", které si tam zkouším dosadit.

Snad to pomůže. Ať se Ti daří. :)
28.06.2016-22:40
Gratuluji k zaslouženému prvnímu místu! :)
IQnick | + 0 / 0
28.06.2016-22:15
Mirarap: OK. b:-)
IQnick | + 0 / 0
28.06.2016-21:49
Jo, mne a mě a ji a jí - to je moje prokletí. To se snad nikdy nenaučím :-))

Mikeyacek: Děkuju, aspoň vím, na co se mám zaměřit.
Mirarap | + 0 / 0
28.06.2016-21:41
Tak já měl na mysli přesněji řečeno - tu předposlední větu - přesně ve smyslu, kterak píše Mikey...:-)Ta větička úplně poslední je samozřejmě v pořádku...:-)
Mikeyacek | + 0 / 0
28.06.2016-21:41
IQnick - Namátkou třeba předposlední věta "Počkejte na mně!" Tam si vyber. Buď "na mne" a nebo "na mě". Takhle to vyznívá, jako by si ti lidičkové měli na ni vlézt a počkat tam (ha, mírně perverzní).
Prostě si to v klidu projdi.
Co se týče osobního zájmena, jak tu kdosi píše - někde jsem četl "poučku", že nemá být osobní zájmeno na začátku věty, ale přiznám se, že nechápu, proč by to tak mělo/nemělo být. Osobní zájmeno je úplně normální zájmeno. Asi věc vkusu. Nebo nějaký moderní přístup k mateřskému jazyku, kdo ví?
IQnick | + 0 / 0
28.06.2016-21:21
jistr: sorry, že jsem ti zkomolila nicka :o)))
IQnick | + 0 / 0
28.06.2016-21:13
Mirarap: Promiň, ale mě to nesepíná - Já už jdu. - co je blbě?
Mirarap | + 0 / 0
28.06.2016-21:06
Zájmeno osobní v poslední větě... Nebo to bylo záměrně? Není důležité. Blahopřeji!...:-)
IQnick | + 0 / 0
28.06.2016-20:59
Jejda, člověk na chvíli odběhne a hned je tu boží dopuštění ... to musím vyzkoušet, jestli to takhle zafunguje i jindy :o)))

štístko, TomasPytlik, jsitr, Mikeyacek: moc děkuju za krásné komentáře, dojali jste mě. Já jsem si myslela, že to je typické holčičí téma, pro muže málo uvěřitelné, nepochopitelné, nelogické, prostě "nějaký ty ženský čáry máry" a vy na mě takhle. :-)

Mikeyacku našel jsi ještě další pravopisné chyby?
Kde? Dělala jsem, co bylo v mých silách, sama je asi neobjevím, pomoz, jestli můžeš :-))))

Marionetto, děkuju za názor. Původně jsem neměla v úmyslu psát anotaci, ale když se mě pár přátel zeptalo, jestli to je pohádka o skřítcích, tak jsem si řekla, že to asi není napsaný tak srozumitelně, aby čtenáři pochopili o co jde... tak proto :-)
Marionetta | + 0 / 0
28.06.2016-20:10
Mám tady problém s dialogy, některé prostě pro mě nejsou uvěřitelné. Námět je zajímavý, ale zpracování mě nenadchlo. Ta změna matka x maminka..já tedy neznám dítě, co říká "matka", proto mi to tam nesedí. Anotace na začátku vůbec být nemusí a wikipedie se nedá považovat za důvěryhodný zdroj.
Mikeyacek | + 0 / 0
28.06.2016-18:41
Bezpochyby jedna z nejlepších věcí v soutěži. Pravopisné chyby, ach jo - ty se ale dají opravit, nic na příběhu nemění. Mrzí mě anotace. Opravdu bych anotaci zrušil, ještě o dost působivější by byla povídka bez ní. Čtenář přece nemusí nutně vědět, do čeho jde, může být klidně i překvapen. Ode mě 1 a dík.
jistr | + 0 / 0
28.06.2016-15:45
Ahoj... Jůůůůůů, jůůůůů, jůůůů... kolikrát to mám asi tak ještě napsat, abych vyjádřil nadšení z tohoto díla... jůůůůůůůůů.
Když jsem včera dopoledne všechna díla četl, tak tady jsem byl fakt dojatý, tím jak mě to vtáhlo... to bylo taaak činaný. Nic jiného jsem nevnímal, asi tak jako když jsem se díval na fotbal Belgie - Maďarsko... při jiných utkáních sleduji čas, tady jsem ho nevnímal, ponořil jsem se plně do hry... to samé se stalo zde... nevnímal jsem vůbec čas... a kdyby zde trval věčně, klidně ho tu prožiji.
Deset bodů... do soutěže za jedna.
TomasPytlik | + 0 / 0
28.06.2016-6:58
Především děkuji za téma, které jsi zvolila. Myšlenky o dětech, které "zlobí" a vlastně vůbec neví čím a proč nebo mají svůj svět a ten je jim odpírán, protože není "reálný", mi jdou hlavou tím častěji, čím déle jsem otcem a dívám se na jiné rodiče (včetně vlastních rodičů a jejich rodičů). Jsem proto rád, žes napsala Makový panenky, protože já sám bych se s tím tématem tak hezky poprat nedokázal. Jako někteří přede mnou mám jen jedinou výtku a to trochu slabší závěr. Celý děj gradoval jako vroucí voda - od prvních nenápadných bublinek po dunění třesoucího se hrnce - ale var na konci mi tam tak nějak chyběl. Přesto více než zasloužená jednička.
štísko | + 0 / 0
28.06.2016-6:48
To je moc dobře, že jsi zapomněla dospět. Alespoň v některých oblastech.
V tomto kole jediná povídka, co mě vtáhla do děje a u níž mě nevadila délka, neboť to je u pěkné povídky jedno.
Pěkně živý náhled očima dětí.
Snad jen závěr bych možná uvítal výraznější. Ale každopádně za jedna.
IQnick | + 0 / 0
27.06.2016-20:56
Jezevče děkuji. Já jsem prý zapomněla dospět - tvrdí můj muž :o))))
Jezevec | + 0 / 0
27.06.2016-18:32
Ač na PP poměrně dlouhý text, s chutí jsem si ho přečetl. Je to nádhera. Umíš skvěle vykreslit dětský svět. I když jsem nikdy nebyl "malá cácorka" a to, co popisuješ, jsem asi neprožíval /nebo už zapomněl/, připadá mi to velice výstižné a uvěřitelné. Opravdu máš talent.
IQnick | + 0 / 0
27.06.2016-17:54
Goalissimo, děkuju, žes vypátral ty tři mrchy, opravím to hned po skončení soutěže. :o)
Jsem moc ráda, že bavilo. :-)
Goalissimo | + 0 / 0
27.06.2016-13:46
Známka do soutěže: 1
Goalissimo | + 0 / 0
27.06.2016-12:53
Apostrofy už se tu řešily. Myslím, že u takového aby's to nevypadá moc pěkně. :) Ale to je maličkost a asi i síla zvyku.

Všiml jsem si i pár chybek, ale v takovém rozsahu textu je to zanedbatelné.

"Neřešitelný rébus rozlouskli hned druhý den mojí přátelé z makového pole." (moji)

"...proč si maminka myslí, že lžu, když ji povídám o tom, jak si spolu hrajem?" (jí)

"Podívej, tvoji mamince nevadí, že chodíš do makového pole." (tvojí)

Námět mě zaujal a napsáno je to také moc čtivě. Některé situace jsou vystiženy myslím velmi trefně.

V tomto kole je to druhé dílo o dětské psychice, dětském vnímání světa a taky konfliktu se světem dospělých. V obou případech jsem se moc bavil.

Známku přihodím zanedlouho.

Hodně štěstí v soutěži. :)


IQnick | + 0 / 0
25.06.2016-21:38
Moje řeč! :-)
Blechovane, děkuju za čtení i doporučení (jen houšť :o))
Blechovan | + 0 / 0
25.06.2016-20:04
Nejsem psycholog a už vůbec ne hledač nových psychologických směrů. Když si však vzpomenu na dětství, na naše hry s poupaty vlčího máku i na pohádky, které jsme si při tom vymýšleli, myslím, že dětskému světu fantazii omezovat není vhodné.
Příběh stojí za přečtení.
1
IQnick | + 0 / 0
25.06.2016-16:52
No jo, když to by ta maminka byla až nelidsky dokonalá, a já jsem ji chtěla mít co nejopravdovější. :o) :-)
A v kontextu dalších povídek, které na tuhle volně navazují, to má i opodstatnění.
Ještě jsem uvažovala o huse, ale nána se mi líbila víc :-))))

Moc děkuju za úžasnou kritiku.
Robert | + 0 / 0
25.06.2016-13:53
Tak tady mohu říct jen pár vět.
Hodně dobře napsané. Originální. Sugestivní a citlivé. Dobře se mi to četlo a v poměru k délce textu jsem se ani nenudil. Apostrofy... no jo no. Byly, jsou a budou. Napsala jsi to gramaticky dobře. Příště na ně kašli. Hovorová lidština se bez nich možná i obejde ;o)

Jinak snad ani nemám, co bych víc psal. Fakt jsem si u tebe dobře početl, bez problémů se vžil do mysli malé dívenky, která je zmatená dospěláckým jednáním a řeší ho podle svého.
Ano, matka je taky jen člověk, ale říkat dítěti Náno... to je asi jediné místo, které se mi vzpříčilo v krku a které mi po vykreslení matky (přísná ale spravedlivá a milující) k ní moc nesedělo.

Tak zlom vaz 1
IQnick | + 0 / 0
21.06.2016-16:16
tata děkuju za kuk, názor i bič :-)
tata | + 0 / 0
21.06.2016-12:16
moc hezky vyjádřené pocity dítěte.
1.
IQnick | + 0 / 0
20.06.2016-19:59
Mirarap, já vím, je to dlouhý, ale myslela jsem, že
když je to zábavný, tak délka nevadí ... :o)
Děkuju za hodnocení.
Mirarap | + 0 / 0
20.06.2016-16:24
Dlóóuhé, ale dalo se, uvěřitelné...:-)))
1!
IQnick | + 0 / 0
13.06.2016-15:49
Děkuju caeilin, pohlazení po srsti, vždycky potěší :o))))
caeilin | + 0 / 0
13.06.2016-10:16
Mne se to moc libilo, uplne jsem te male holcicce verila. jednicka:-)
IQnick | + 0 / 0
12.06.2016-21:52
Elviro, děkuju za návštěvu, názor i hodnocení.
Musím přiznat, že psát to ve třetí osobě mě vůbec nepřišlo na mysl, ono je to totiž o mně ... :-)
Ale máš pravdu, že tím by se ten "problém" vyřešil velice elegantně.
Hm, podumám. :o)
Elvira | + 0 / 0
12.06.2016-19:39
Jako celek se mi povídka líbila. Rozhovory byly věrohodný, atmosféra doma, myslím že ses i dokázala vcítit do té malé holky.
Ten úvod je ale trochu zmatečný, ale to už ti někdo psal.
A pak, co jsi, dle mého, zvolila špatně, je ta ich forma. Pokud bys povídku psala v er formě, myslím, že by nikoho nepřekvapily některý výrazy (filozofická debata, přízemní poznámky, argument…)
Myslím ale že jedničku ti můžu klidně dát
Foxy | + 0 / 0
10.06.2016-21:50
Mě občas napadají šílenosti... Viděl jsem to tam hned a bylo mi vážně líto, že jsem se spletl. Ale nevadí, třeba příště. Zatím se měj a hodně zdaru v soutěži!
IQnick | + 0 / 0
10.06.2016-21:25
Ahoj Foxy, oceňuju, že jsi dočetl až do konce a děkuju za názor.
Makovicový rauš je pro mě překvapivý úhel pohledu, to by mě nenapadlo :-)
Foxy | + 0 / 0
10.06.2016-20:46
Ahoj IQnick, zdravím Tě dnes podruhé, od Tvého komentu u mě se přesouvám sem.
Pro mě je Tvůj text dost neuchopitelný. Máš tam myšlenky, neříkám že ne, mně to spíš než představy malého dítěte evokuje přeludy v a po drogovém rauši (bez ironie, já to tam vidím - rok 1969, makovice, zvláštní dialogy...). Kdybych to uchopil takto, tak asi dobrý. Jenže - pro mě (a myslím, že i pro hodně čtenářů) povídka musí vtáhnout, mít zápletku a konflikt a tu (nešťastnou a opomíjenou, nebo nezvládnutou) pointu. Bez toho mě to prostě nebaví číst. Na rovinu - výše zmíněné mi u Tvé povídky prostě chybí a nebýt to soutěžní text, nedočtu, omlouvám se. Mě to fakt nezaujalo, ale je to samozřejmě subjektivní, takže kladné ohlasy budeš mít určitě taky. Tys mě sice nehodnotila, ale když už se soutěží, tak nebudu zbabělec a dávám za 3. Nechci ti uškodit, ale lepší dát nemůžu. Měj se a piš dál!
IQnick | + 0 / 0
10.06.2016-18:32
Dočetla jsem se, že neviditelné kamarády mohou mít i osmileté děti - prostě spolu chodí do školy. Tak bych řekla, že učitelky v mateřských školkách jsou na to asi zvyklé :o)

LuciaTulliaCiceronis, alexandrmaly: děkuju za návštěvu, přečtení i přívětivé komentáře :-)
alexandrmaly | + 0 / 0
10.06.2016-7:17
Kamarádčina vnučka měla kamarádku "pitku". Viděla ji všude. Za dveřmi, na stropu, v pokojíčku, kde si s ní hrála a zanedlouho měla jít k zápisu do školky. Naštěstí do té doby na ni zapomněla.
Tvoje cácorka měla zvonečkové lidičky a díky nim nebo své šikovnosti dokázala vytvářet makové panenky.
Souhlasím s vykreslením dětské duše, jak psala Lucia a do soutěže ti posílám také jedničku
9.06.2016-10:42
Tohle je tak přesná a dokonalá reprodukce slov naší mámy, když jsem byla malá!:D (Matka v hlubokém předklonu okamžitě zaznamená úprk.
„Kampak?“ volá do mého pupíku. „Zuby si bude čistit kdo? Ukaž ucho. Druhý. Tak co je? Neslyšeli ´ste?“ zadrnčí mi v uchu, až to píchá. „Ještě záda. Ukaž ruce. Dobrý,“ vytrhne špunt. ) Mimochodem, i já mám dva bratry a povídka mě zaujala věrností dialogů a krásným vykreslením dětské duše přesně takové cácorky, jakou jsem bývala já. Takže prostě musím dát za 1
tambora | + 0 / 0
9.06.2016-9:51
beru, že čtyřleté dítě může chápat rozdíl mezi filosofickou debatou a přízemní poznámkou, že může tušit, co je argument, ale v tak exaktních pojmech podle mě nemyslí :)
(nejsem si jistá, jestli to lze vůbec u čtyřletého dítěte nějak zjistit, právě z důvodu, který jsi uvedla - nedokáže to převést do slov, takže my "dospělí" se můžeme jen dohadovat, co si takové dítě myslí, jak uvažuje a podobně... jasně, že jsou metody, jak to "zjistit", ale přesně se to asi probádat nedá... ale nejsem psycholog... všechno, co píšu, je jen můj pocit, dojem z textu, neříkám, že to tak je, jen se domnívám :))
IQnick | + 0 / 0
9.06.2016-8:47
Jo, aha. Přiznám se, že jsem nepostřehla, že se dnes už apostrofy nepoužívají :-) Dík za upozornění.

Tamboro, ona ta slova nepoužívá, ona je jen myslí.
Čtyřleté dítě chápe, cítí naprosto přesně rozdíl mezi filozofickou debatou a přízemní poznámkou nebo hádankou a rébusem a ví, tuší co je to argument nebo praktická výuka, jenom by to nedokázalo převést do slov - tedy správných slov. Takže vnímá, chápe a myslí přesněji než mluví.
Já jsem hlavně chtěla popsat svět té holčičky co nejpřesněji, jak to ona vidí, cítí, myslí a kdybych se striktně držela jen dětského slovníku, tak by nutně došlo k zredukování a zkreslení obrazu jejího vnitřního světa (alespoň v mém podání - ne, že jsem se o to nepokoušela :-))
A proto jsem se rozhodla použít dětský slovník jenom v její přímé řeči - tam žádné nepatřičné výrazy nejsou.

To jen tak na dovysvětlenou, :o) děkuju za názor.
kadlis | + 0 / 0
8.06.2016-12:50
tak jinak, nemyslel jsem uvozovky, ale asi ony apostrofy (např: ...co ´si v tom...)
tambora | + 0 / 0
8.06.2016-10:53
námět se mi líbí... takovej ten střet mezi fantaziemi dítěte a "racionálnem" dospělých... nápad fajn, atmosféra povídky taky povedená.
škoda, že (podle mě) je to fromálně trochu nedotažený
- proč tam jsou všude ty apostrofy? hrozně to ruší, působí to divně... nepřirozeně... člověk se kvůli tomu pořád zadrhává.
taky mi přišlo zvláštní, že docela malá holka používá slova jako ...filozofickou debatu... nebo ...Argument mi neštymuje...
potom mi občas vadily ty přehnaný citoslovce - drrrrrn a podobně... klidně bych to zredukovala... účel by to splnilo...
tečkování - tečky se píšou tři... ne čtyři

dějově - se přiznám, že jsem byla trochu zmatená, hlavně ten skok uprostřed mi přišel zvláštní... to dříve ty hádky rodičů neslyšela?
některý pasáže (pro mě) byly trochu zdlouhavý, přistihla jsem se, že jen kloužu očima :)
ale celkově to není špatný... váhám mezi jedna a dva.

IQnick | + 0 / 0
7.06.2016-20:45
Ta úvodní část, kde ji učí dělat makové panenky, jsem zamýšlela jako začátek příběhu a v té další, kde ji teprve slibují, že ji to naučí, to vlastně ona jenom vypráví, jak k tomu došlo.
Ale asi to není tak srozumitelné, jak jsem myslela ... :-)
IQnick | + 0 / 0
7.06.2016-20:19
Ahoj Kadlis, já jsem si myslela, že se přímá řeč má oddělovat od ostatního textu uvozovkama, tak proto všechna ta "":-)

A tečka na konci je omyl, mažu.

Děkuju za připomínky, nechám si to projít hlavou.
kadlis | + 0 / 0
7.06.2016-17:15
Zdrávas, tak jsem se také mrkl.

Pár návrhů:
Vymaž všechna "´". Minimálně tedy netuším, jaký smysl mají mít. (a esteticky se mi vůbec nelíbí)

Na začátku ji učí dělat makové panenky, poté ji slíbí, že ji naučí dělat makové panenky - takové pořadí je trochu zvláštní.

Pokud mají všichni cinkavá jména, asi bych některá udělal cinkavější.:)

A pocitově: jsou tu dva rámce, rozsahem mi přijde "běžná realita" o trochu delší, než by měla. Zkrátka osobně jsem při čtení na makové lidičky stihl na moment zapomenout, což si myslím, že nebylo cílem.

Jaký smysl má tečka úplně na konci? Svou polohou se zdá být úmyslná.:)

Jinak ju, čtivé, má to hlavu a patu. Osobně bych hlavně dal do rámce běžného života pár odkazů na makový svět navíc, ale to je fakt spíš věc vkusu.

Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.