Přihlášení
Nick:
Heslo:
Trvalé přihlášení

Registrace Zapomenuté heslo

Fajn človíček - V němém úžasu

Sdílej na Facebooku

Autor: Frannie

Sbírka: Fajn človíček

Vloženo: 11.01.2017

Publikováno: 11.01.2017 19:53

Kategorie: Povídky -> Ze života

Anotace: moje srdcovka :D

Z hlediska dnešního, moderního člověka se následující vyprávění může jevit, asi jako když devadesátiletá babička jednoho mého známého vyprávěla, že nejpřevratnější vynález, který nejvíc změnil její dlouhý život, byl zip. Tenhle výrok nedávno vyvolal různé reakce. Smích, zdvořilý úsměv, povytažené obočí nebo jen nevěřícné: „No nene!“ Tak nějak budete reagovat, až vám povím následující příběh z mého dětství.

Druhého listopadu (pamatuji si to takhle přesně, protože byly dušičky a my se šli odpoledne podívat na hřbitov za babičkou) jsem se vzbudil se zvýšenou teplotou. Nic jiného mě však netrápilo, a tak maminka rozhodla, že není úplně nutné mě tahat k doktorce. Místo toho po chvilce přemýšlení zavelela: „Kubo,“ a měla na mysli mého tatínka, „já mám dneska hromadu práce, ale ty by sis ho mohl vzít do kanceláře, že ano?“

Tatínek radostí nehýřil, nicméně uznal, že by si mě do té kanceláře opravdu vzít mohl. Stejně rozvláčným a nerozhodným způsobem, jakým to nyní píši.

„Dej mu pastelky… máš v práci pastelky?... a papír. Nebo mu napiš nějaké příklady, ať se nenudí.“ Pak se obrátila na mě: „Buď hodný a moc tatínka neotravuj. Pamatuj si, že musí pracovat. V opačném případě bys příště zůstal doma s tetou Amálkou.“

To byla dostatečná výhružka, abych věděl, že ten den budu nejhodnější na světě.

U táty v práci jsem do té doby nikdy nebyl. Samozřejmě jsem měl nějakou představu o tom, co dělá. Že sedí v kanceláři, pravděpodobně ještě s někým dalším a asi tam „pracuje.“ Ve skutečnosti mě táta zavezl do zapadlých ulic okresního města, kde byl jeden dům jako druhý. Do jedné z těch anonymních budov mě zavedl, šli jsme pár pater nahoru a minuli nepočitatelně dveří. U jedněch se zastavil a otevřel je. Uvnitř stály tři stoly, za dvěma seděly dvě postavy, které jen zahučely: „Ahoj.“ Až potom, snad ze slušnosti, zvedly oči a následovalo: „Koho to dneska vedeš na výpomoc?“

„To je náš Kuba, má teplotu, tak tady s námi bude.“

„Ahoj Kubo!“

„Dobrý den.“

Tatínek mi přistrčil volnou židli ke svému stolu a posbíral barevné propisovačky a dva zvýrazňovače, co v kanceláři našel, k tomu mi dal z jedné strany popsaný papír a jako bonus mi uvařil čaj. Pak už si se mnou nevěděl rady. A jelikož já jsem doopravdy nechtěl, aby mě ještě někdy v životě hlídala teta Amálka, vydržel jsem v těchto mizerných životních podmínkách celou hodinu, než jsem se začal tak moc kousat nudou, že už na to reagoval i jeden z tatínkových kolegů.

„Tak mu pusť počítač, ne?“ nadhodil.

Táta se zatvářil pochybovačně, já nastražil uši. Co že to říkali? Počítač?!! „Myslíš, že to zvládne?“

Kolega pokrčil rameny. „To se naučí raz dva.“

A tak mě tatínek posadil do rohu, kde na miniaturním stolku trůnil super nový stroj Pentium 286 s operačním systémem DOS. V němém úžasu jsem sledoval, jak na na šířku malém, na hloubku velkém monitoru sama od sebe naskakovala písmenka, jak tatínek čistě pomocí klávesnice spouští jednoduchoučkou hru Tom a Jerry, jejíž smysl jsem nikdy pořádně nepochopil. Ukázal mi, jak se pohybovat pomocí šipek, jak skákat s mezerníkem a jak začít znovu od začátku, což jsem potřeboval dost často.

Něco ve mně se v tom okamžiku pohnulo a troufám si říci, že tehdy jsem se cítil nadmíru šťastně. Objevil jsem něco nového a to něco bylo nevyslovitelně skvělé. O počítačích jsem už něco málo slyšel, ale nikdy předtím jsem ho neviděl. A tatínek – ten prohnaný lišák – se doma ani slůvkem nezmínil!

O dvě hodiny později mi po pravé ruce přistál další čaj a tatínek mi zapnul jinou hru – mini golf. Devět jamek, z nichž tu devátou jsem nikdy nepřekonal. Ne snad proto, že by byla příliš těžká, ale protože než jsem se stačil tak zdokonalit, abych jí zvládl, změnil se operační systém z DOSu na Windows95, který tuhle hru už nepodporoval.

Když jsme se to odpoledne vrátili domů, teplotu už jsem neměl. Místo toho ve mně zahořel zcela jiný plamínek a v hlavě mi vířily roztodivné myšlenky o tom, co všechno by se s takovým počítačem asi dalo dělat… a vytvořit.

…jen ho mít doma.

 

PS: Dokážete si představit, jak jsem asi reagoval, když mi pak táta ukázal tiskárnu?

 



< Předchozí dílo ve sbírce
Hlasovaní jako ve škole (1 - nejlepší, 5 - nejhorší)Hodnocení: 1 (3 hlasů)

JariAgnes - 1Mirarap - 1IQnick - 1

přečíst později

Komentáře

frannie | + 0 / 0
12.01.2017-20:46
Vlk a vajicka byla digihra, ne?
My meli prvni pocitace ve skole macintishe a to jsme byli pokrokova skola!
sedmikraska | + 0 / 0
12.01.2017-20:41
No, Frannie, já když chodila k tátovi do práce - do geofyzikálního ústavu - tak ty jejich počítače produkovaly ty dlouhý děovaný pásky a kartičk. Nic víc. Pak gymnázium. ZAčaly první počítače, co se vešly na lavici, jezdili jsme za ima na hodiny informatiky asi 5 stanic tramvají, protože škola žádnej neměla. Akorát na školách v přírod, tam ten vlk z jen počkej chytal to vajíčko od slepic :-)
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-19:37
kopírka kombinovaná s tiskárnou je přece vynález až mnohem pozdější doby. Excel mě taky fascinoval, protože to byl můj program na účetnictví, když jsem si v deseti zařídila banku. A v programu na malování Zebra jsem si udělala krásný logo... no kdybyste věděli. Hej, to byly časy :D
aklasuok | + 0 / 0
12.01.2017-19:35
v poho
já jsem hnidopich a tak to neznamená, že co nepřijmu bez výhrad nemůže být i tak dobrý psaní
taky nakonec nepíšeš jenom pro mě... nebo tedy pro Kousalky
sedmikraska | + 0 / 0
12.01.2017-19:34
aha... no já mám za to, že je to to samý - nahoře to kopíruje, dole to tiskne. :-D Aspoň vidíš, že k omu nemám to citové pouto a sad proto jsem zůstala u toho pc. Jo takhle objevovat postupně excel... To by byla jiná :-) Mimochodem, hledám hodně trpělivého učitele PC na doučování kontingenčních tabulek :-)
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-18:52
Ale houby kopírka :D tiskárna! to, co si v tom počítači vytvoříš, z něho jde dostat i ven. Takže to neexistuje jen v tý divný televizi, ale i v reálu. Mně to teda poprvé fakt dostalo. Ale možná je to jenom mojí divnou deformací, že musím pořád něco tvořit a chci vidět výstup, na kterej si můžu sáhnout.

Kousalko, hele fakt díky za na tvoje poměry hezký hodnocení. K tomu s pastelkama bych měla to, že jsem to myslela tak, že maminka se ptá tatínka, jestli má pastelky spíš tak jako nakopnutí,co by dítě mohlo celej den dělat. Samozřejmě, že věděla, že pastelky nemá. No asi jsem to tam napsala špatně.
A s tím týpkem, co tady psal za dítě si myslím, že já za dítě vyloženě nepíšu. Jenom vzpomínám na dětství, ale už z pohledu dospělýho, teda myslím :D po tom dlouhým jackovi už dneska nevim, jestli sním či bdím, fakt jste mě dostali :D
sedmikraska | + 0 / 0
12.01.2017-18:36
Mně se to líbilo, fakt jo, ale zarazila jsem se u tý kopírky, já nějaknevím. Nedokážu si představit dítě, který by bylo nadšenější z kopírky než z pc. Prostě jsem si ten konec přečetla asi 3x a pointa mi nedotekla, ale možná jsem natvrdlá. Jinak moc fajn.
Mirarap | + 0 / 0
12.01.2017-16:49
Tak to je mně líto. Já se domnívám, že jsme si kdysi docela rozuměli. Třeba přes Sofii. Tak nic:-)Pardon...
aklasuok | + 0 / 0
12.01.2017-16:35
myslím, že ji to nebude zajímat a proto to dělat nebudu
a kdybys měl trošku soudnosti tak to víš i bez mé reakce
Mirarap | + 0 / 0
12.01.2017-16:17
A když se jí už budeš ptát, tak ji pozdravuj...:-)
aklasuok | + 0 / 0
12.01.2017-16:01
no jo, ale ty jsi ženská a víš, že když si tam vezmeš dítě tak tam musíš mít ty pastelky a maminka taky byla ženská, co hlídala dítě v kanceláři

což mi připomnělo, že kdysi, za totáče, si přivedl můj kolega do kanclu dítě, asi mu chtělo ukázat kde dělá... ale za půl hodiny to oba přestalo bavit a tak ho dovedl do kanceláře ke mně a řekl... pojď se podívat na tetu, třeba tady má nějaký pastelky... a zmizel
:-)

hele, já teďka nevím, kdysi tady byl kluk, chlap ? co vyprávěl očima dítěte... moc toho neměl a byl tady fakt kraťouče a asi mu ani nešlo o psaní, asi si to jenom chtěl zkusit... nevím, možná mám už po letech jiné měřítko, nároky, názory, ale tehdy jsem to považovala za zjevení
jenom mě to napadlo, neříkám tím, že tak bys měla psát, to ne
a taky s nemyslím, že bys psala blbě, to taky ne
jenom nevím co měl za nick

ale poptám se šepot
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-15:52
Dite mam a obcas i v kancelari. Mam tam i ty pastelky a mela je tam kdysi i moje maminka. Obcas se hodi.
aklasuok | + 0 / 0
12.01.2017-15:31
aha... ale ty nemáš dítě, co jsi ještě někdy měla v kanceláří ... že jo:-D

trošku jsem vyprskla, jak se dospělá maminka ptá dospělého tatínka (nebo spíš konstatuje) "… máš v práci pastelky?... "to mi právě napadlo, že bys to jako dítě mohla psát

ale nic proti tomu že umíš dát psaní atmosféru... a to je kromě nutnosti umět vypravovat druhá nutnost pro schopnost psaní
Kousalka
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-15:15
včera :D takže 29
aklasuok | + 0 / 0
12.01.2017-15:12
a zrovna tohle jsi tedy asi psala kdy... když ti bylo ?
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-15:07
tohle jsem začala psát, když mi bylo asi třináct nebo tak, a tehdy jsem zvolila jako vypravěče kluka. Dneska by mi to sedlo víc obráceně, ale už k tomu svýmu Kubovi mám "vztah."
aklasuok | + 0 / 0
12.01.2017-15:04
jo, myslela jsem, že podle stylu psaní jsi holka, nebo tedy ženská, ale teď mě zarazilo, že píšeš "že jsi jako kluk" a to mě zmátlo
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-15:02
Holka, Kousalko, holka. Ale jestli chceš, dojdu si to na záchod ověřit.
aklasuok | + 0 / 0
12.01.2017-14:59
jsi kluk nebo holka?
píšeš jako holka, ale teď najednou nevím
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-14:39
Jooo o takových počítačích vyprávěla moje mamka. To už mě minulo.
Výzvu jsem zaregistrovala včera pro revírníka, koukám, že se mu nějak nechtělo. Nuž což, holt se s tím nějak poperu já. Děkuju. Za výzvu i upozornění.
IQnick | + 0 / 0
12.01.2017-14:42
Já jsem první počítač viděla až ve dvaceti letech. Ale říct, že viděla není tak úplně přesné. Já jím procházela, protože co do velikosti, zabíral půlku prvního patra výpočetního střediska... :-)
A k dílu - opět krásně plasticky vykresleno.

a malá otázka mimo záběr, zaregistrovala jsi Výzvu Dlouhýho Jacka? :-)))))))
frannie | + 0 / 0
12.01.2017-10:45
Míro, když ten míč určitě existoval, už když ses narodil, takže ti vyloženě nepřevrátil život ve smyslu toho, že jsi najednou dělal věci jinak, ne?
Mirarap | + 0 / 0
12.01.2017-10:42
Pěkné. Ale ten nejpřevratnější vynález mého dětství /a nejen dětství/ nebyl zip, ale míč! Jakékoli velikosti. Provázel mně věrně celým mým životem...:-)))
revírník | + 0 / 0
12.01.2017-6:22
I my staří jsme tenkrát na ty prosťoučké hry čubrněli. Byl to objev - skoro jako kdysi ten babiččin zip.

Veškerá díla zveřejněná na serveru Pište-Povídky.cz jsou pod právem autorů, tudíž je nelze kopírovat ani jinak využívat bez jejich souhlasu.