Svědomí

V každém z nás přebývá prazvláštní bytost,

jenž hlasem výčitek probouzí lítost.

Podivný trpaslík známého jména,

který čas od času v hlavě mi sténá.

Živí se únavou z přemíry času.

Nehledá řešení, nehledá spásu.

Soudce i policajt člověčích duší

mou vinu potrestá, tak, jak se sluší.

S krutostí kata a málokdy včas

dostine člověka svědomí hlas.

Oči má všude a přeostrý zrak.

Horlivě zapíše co, kde a jak,

na plné manžety poklesků ducha.

Za dne i za noci čmuchá a čmuchá.

Hlídá nás v posteli, v práci i parku,

Za každou pitomost udělá čárku.

Pečlivě znamená do svého bloku

nejmenší přehmaty každého roku.

Nemívá volno a nedrží svátky.

Cokoli zapíše, nejde vzít zpátky.

A pak ty seznamy sepsané v blocích

nahlas mi předčítá v bezesnejch nocích.

Bolestně křičí a slovník má hrubý.

Na nitro člověka brousí si zuby.

Za vše, co dávno již odnesla voda

do masa, do kostí hlodá a hlodá.

A vší tou bolestí nejspíš mi radí

nezkoušet nikdy už to, co mu vadí.

Nedá se uplatit, utopit v lihu.

Z beder už nesejme nám svojí tíhu

potvora mrňavá s ostrými drápy.

co z popisu práce jen člověka trápí;