Povídání o telefonování

Moje sestra odhlásila pevnou linku a odůvodnila to tím, že ji nepotřebuje, jelikož je celá  rodina omobilovaná, tudíž se dovolají kam třeba. Můj kamarád odhlásil pevnou linku a odůvodnil to tím, že na to nemá nervy. Já jsem ještě neodhlásila pevnou linku a odůvodnit to mohu snad jedině tím, že mi zřejmě zkudrnatěl mozek. Jestliže však ještě jednou zvednu sluchátko a ozve se - Dobrý den, tady společnost XY a děláme anketu o tom, co si myslíte třeba o chovu angoráků v paneláku – okamžitě tak učiním.

Ne, nejsem nemluva a opravdu ráda si poklábosím, jenže fakt nemám náladu stále dokola odpovídat na blbiny. Je sice pravda, že si člověk časem vypěstuje strategii, jak reagovat a přitom přežít, jenže pokud se vám během dvou hodin ozvou takové agentury tři, tak selže i lidský faktor. Jako třeba tuhle. Normálně zazvoní telefon a já ho normálně zvednu, jelikož to se normálně dělá. A pak se ozve:

 „Dobrý den, ráda bych vám položila několik otázek, máte pět minut čas?“

Dobře, byli ten den první, takže sice neochotně, nicméně přikývnu a tak mi ta milá paní položí první otázku a to jak často kupuji pneumatiky.  Pravda, dotaz mě trochu zaskočil, ale nakonec jsem se přiznala, že jsem takovou věc v životě nekoupila. Ovšem to tu osobu na druhém konci nijak neodradilo od toho, aby se zeptala, kdyže jsem je kupovala naposledy. Tak tedy opáčím, že vlastním manžela, tudíž se pneumatiky opravdu nestarám, což mi připadá logické. Ovšem jí zřejmě nikoli, protože mě okamžitě uzemní otázkou, jakáže je moje oblíbená značka. Pneumatik, samozřejmě.

To už opravdu nevím, jestli si ze mne nedělá blázny a tak neříkám nic v domnění, že pochopí. Jestli pochopila netuším, ale změnila taktiku, jelikož se zeptala, kolik křížků vlastním. No dobře, sice mi uniká, jakou má můj věk vazbu na pneumatiky, ale přesto zodpovím i tuto ošemetnost. A že jsem byla tak hodná, tak jako prémii ještě vyfasuji otázku, kdeže to pracuji a jak velký peníz pobírám.

Jsem asi nevychovaná, ale řekla bych, že jí do toho nic není a tak jsem zavěsila.

Začala jsem kuchtit večeři, ale během půlhodiny zazvonil telefon znovu. Stáhnu tedy plamen a jdu ho zvednou. A jak jinak:

 „Dobrý den, mohu vám položit několik otázek?“ Odpovím hlasu, že nemám čas, protože právě vařím, ale on mi laskavě sdělí, že mu to nevadí, jelikož to bude jen chvilka. Tentokrát chtěl pouze vědět, kde jsem byla na dovolené, kolikrát, za kolik, proč právě tam a s kým. A opět nechyběl dotaz na věk, rodinný stav, finance a možná ještě něco, ale to nevím jistě, protože jsem ho nechala tlachat a odběhla zamíchat guláš. Když jsem se opět k telefonu vrátila, hlas tam byl pořád a stále něco mlel. Ale to už mě fakt přestal bavit a tak jsem ho šupem  poslala tam, kde už dlela paní s gumami.

Nelžu, ale během dvaceti minut se telefon ozval znovu. Tentokrát jsem ho nechala zvonit pěkně dlouho, jenže jsem asi měkká. Nakonec jsem nevydržela a sluchátko zvedla, co kdyby to přece jen bylo něco důležitého? Nebylo:

 „Dobrý den, provádíme průzkum a chceme se zeptat, jaké čistící prostředky používáte, máte chvilku?“

Jistěže nemám, ale ten člověk se zase nenechal odbít a tak znovu jako trubka odpovídám na originální dotazy typu – jaké, kdy, proč, kde a s kým a jak jistě správně moji milí, tušíte, nechyběl ani věk,  finance a povolání.

Než se ten chlap vykecal spálil se mi guláš. Na uhel. To, že skončil u pneumatik a zájezdů, vás asi nepřekvapí, že? Tedy ten chlap, ne guláš. Guláš ten skončil v popelnici a k večeři jsme si ohřáli párky.

Když jsem později, za idylické atmosféry tiché domácnosti, protože manžel pořád nemohl překousnout to zuhelnatělé menu, drbala černočerný hrnec, ozval se telefon toho dne již počtvrté. Tak jo přiznám se, trochu mi ujely nervy, zatmělo se mi před očima a tak jsem servala  sluchátko ze zdi a zařvala:

 „Krucinál, vy snad dneska máte rojení! Pořádáte manévry či co?!!..“

Kdybych mohla, tak tu jepici na druhém konci snad pokoušu.Chvíli bylo ticho a pak ozval ublížený hlas mé maminky:

 „Já jen … teda holka, ty jsi tak nervózní, říkám ti to pořád!!“ a pak mě zpucla na tři doby, že prý jsem  děsná, nevychovaná  a abych se sebou koukala něco udělat nebo mi co nevidět zdrhne  manžel, děti i pes a já zůstanu na stará kolena sama, čemuž prý se ani trochu nediví a zavěsila.

A tak jsem nakonec  u těch zpropadených pneumatik, zájezdů a čistidel skončila taky.

A že se mi tam vážení, nelíbilo, to mi věřte.