Oko za oko

Ani nevím jak jsem přišla na tu bláznivou myšlenku, že se naučím plést. Snad za to mohla klubíčka vlny, která jsem nacházela poschovávaná různě po bytě, snad za to mohl pohled na půlponožku na jehlici, která se babiččiným přičiněním stala ponožkou celou, nebo to možná byla touha pochopit kouzlo, díky kterému z pár klubek vlny vznikne třeba svetr a ještě navíc se na něm pasou jeleni.

        Po důkladném zvážení pro a proti (oko si nevypíchnu, nosím přece brýle) jem popadla jedno z těch nalezených klubek, dvě dlouhé, tlusté žluté jehlice, jedna byla trochu pokroucená od toho, jak jsem se snažila vyšťourat z klíčové dírky kousek neidentifikovatelné hmoty, kterou tam nacpal můj šikovný synek. Pak plná elánu jsem upalovala za maminou. Ta poté co si vyslechla mé skromné přání, že chci aby mě naučila plést, se začala bláznivě smát, až hýkat řekla bych a při tom se potvrdilo, že únik moči není zdaleka problém  jen žen po šedesátce, jak jsem si doposud myslela. Později mi vysvětlila, že můj dychtivý výraz ve tváři, ne nepodobný senilní stařence, v kombinaci s klubkem párané vlny a křivými jehlicemi by rozesmál i hradní stráž. Nicméně má matka je člověk vřelý, a tak mi darovala jehlice užší, vlnu novou a rozhodla se, že mne nejprve ukáže, jak se plete hladce. Když hladce, tak to asi nebude nic moc složitého, že?

        Chvíli jsem pozorovala jak cinká jehlicemi a pak nastala má chvíle. Podebrat, obtočit, protáhnout, podebrat obtočit protáhnout… Začíná předem prohraná bitva. Lampička slabě svítí, ukazováček, kolem kterého mám obtočenou vlnu povážlivě natéká, na prstech se tvoří puchýře, oči od věčného koukání slzí a pálí. Už mám dvě řady upletené, jásám... Jásám jen chvíli. V momentě, kdy jsem si zvednula brýle abych ulevila očím, mi z jehlice sklouzlo oko. Ve snaze chytit ho, jsem rychle mrskla jehlicí a zapomněla na to, že mé brýle si hoví na mé bujné kštici. Nikdo mi teď neřekne jinak než jednooká Bára.

P.S.  Pletení se mým koníčkem nestalo, ale nevadí mám totiž nový cíl. Chci se stát kadeřnicí. Mám jen trochu obavy, už vím, že platí oko za oko a tak doufám, že nebude platit i zub za zub..