O smrti

Motto : SMRT to slovo nemám rád,

           přesto o ní chci teď psát!

SMRT - to slovo hrůzu budí,nezahřeje, jenom studí!V češtině je slovem nelibozvučným. Čiší z něj mrazivý chlad a hrůzná tajemnost. S narůstajícím naším věkem a větším poznáním zákonů Života se sice mystérium smrti stává méně tajemným a pochopitelným, ale strachu před oním krokem do neznáma neubývá, většinou je tomu právě naopak.Chtě nechtě, každý z nás k ní musí zaujmout svoje stanovisko. Ve vztahu k ní však vždy bude jistým druhem dohadů a kalkulací. V naší mysli zůstane coby nevyhnutelnost,osudová nutnost,v kategoriích zla i dobra, neštěstím i štěstím, zkrátka vnímaná jako protipóly života.

V spleti názorové šíře jsem se setkal se střízlivým pohledem na tuto záležitost závěrečného aktu života, s rozumově vysvětlitelnými teoriemi i s názory zcela opačnými,což ale zapadá do vesmírného zákona duality.

Kde není života není ani smrti.Veškeré úvahy na toto téma,myslím, pramení z hledání smyslu lidského života. Zamýšlí se nad ním jak umělci,filozofové,lidé s vyšším projevem inteligence,tak i na straně druhé lidé prostí,bezejmenní.Vidím zde pouze jeden hlavní rozdíl.Názory významných osobností přetrvávají jejich fyzickou existenci,jsou šířeny všemi druhy médií,často už během jejich života.Ale názory těch obyčejných lidí obvykle zůstávají veřejností nepovšimnuty a zmizí v propadlišti času i s jejich autory.Maximálně zasáhnou svými myšlenkovými názory své nejbližší okolí.

EINSTEIN kdysi pravil: Žij tak, abys neměl potřebu o smyslu lidského života přemýšlet. Skvělá myšlenka! Ale kolik je na světě skvělých ideí? Nepřeberně! V tomto směru existuje mnoho pravdivých výroků.Tak,jak se člověk vyvýjí často mění nebo jen pozměňuje své názory na vezdejší dění včetně smrti.Dochází k duševní krystalizaci.Život je pln změn,není tedy nic jistého,jen jedno je jisté:stálá změna,život je jí přesycen,a je vrchovatě naplněn i smrtí.

INOCENC III napsal: Umíráme když žijeme a přestáváme umírati když přestáváme žíti!Kde je hranice mezi životem a smrtí?Tu musí asi objeviti každý jedinec sám.Neboť každý je smrtelný a jen a jen za sebe.Ať je to král anebo chuďas.Do hrobu si člověk bere jen prožitky a vzpomínky.Nesmírně si vážím lidí,kteří dovedou své duševno tak zkonkretizovat že jiní lidé dovedou aspoň na chvíli prožít cizí dimenze žití.A ne každý z nás má ten dar řeči aby takovouto zkušenost dovedl předat dále ostatním bytostem. Jsou ale tací, kteří to umí dostatečně vyjádřit.

MACHAR to uměl říci takto: Dát tomu co zde pomíjí kus velké duše,věčna,promítnout co zde uniká kams v prostor nekonečna...Tak krásně,jasně vystihnout své pocity,záchvěvy duše,může snad jedině mistr slova,básník,člověk,u něhož se city vyvýjejí v obrazy a obrazy pak samy v slova poslušná rytmu.Když tyto obrazy míjejí před našimi zraky pociťujeme i my cit,který je vyvolal.Ale to už také někdo řekl,jen opakuji myšlenku,kterou jsem si vybavil.

Perský básník OMAR IBN CHAJJÁM někdy ve 12.století správně pochopil že se smrtí se musí vyrovnat každý sám.V jedné jeho básni čteme: Sám stojím na Zemi v úžasu a sám musím přijít na to, aniž cokoli chápu,proč jsem sem sestoupil,proč trvám a opět odcházím...

I já hledám své místo na Zemi, svůj smysl žití. A věřte,nevěřím že se doberu uspokojivého pro mne poznání!Mnohým hledačům když se jim toto nepodaří, vidí svůj smysl života i v dobrovolném odchodu z něho,ze světa živých.To sice není můj,jak věřím,případ ale kdo ví? Kdo může s určitostí tvrdit že v nějaké své krizové situaci nepodlehne touze veplout do náručí té vládkyni nad veškerým životem?Já ne. Někdo uvede své důvody odchodu do nebytí,další se rozloučí jen sám se sebou,důvodů i způsobů legálního i nelegálního přechodu do země za hranicí života,do světa ticha(?) a nihility je bezpočet.

JESENIN psal příteli Majakovskému: V životě tomto umřít nové není, ale ani žít ovšem není novější...

a básník MAJAKOVSKIJ mu posmrtně odpovídá: V životě tomto umřít těžké není,je mnohem těžší život vytvářet...

Je ironií osudu,že nakonec i on sám použil stejného odchodu.Je zapotřebí uvážit, zda lidský život stojí za to, aby si člověk kvůli němu život bral.Vždyť smrt nedává smysl lidskému životu, nýbrž lidský život dává smysl smrti.V jakém smyslu?To ať posoudí každý dle svého uvážení.Třeba v tom že podstupuje své místo smrti proto, aby bylo místo životu dalšímu. Hle toť myšlenka GOETHA jest!.

Naproti tomu SAPFÓ,řecká lyrická básnířka nenávidí smrt když říká: A smrt je zlo,tak Bozi uznali,vždyť kdyby byla krásná,též by zmírali...

Jak jsem již dříve napsal,život  je neustálá změna a je to naše jediná jistota. A lidé si také přejí stále změny. Ale před tou změnou největší - smrtí- se velmi lekají.Uvědomujeme si že existuje dvojí druh smrti.Ta abstraktní-vědomí smrti nevyhnutelné ,víme,že jednou příjde náš konec a s tímto zjištěním se člověk jakž takž vyrovná.Těžší je to ale s tou druhou-smrtí konkrétní.Smrt je všudypřítomná,je nám stále v patách,je to náš stín.Kam se člověk hne,ona jde s ním.

Člověk jako takový se,podle mého soudu,nebojí tak ani smrti jako té hranice mezi životem a ní,to je umírání.

Cituji WOLKERA: Smrti se nebojím,smrt není zlá,je to jen kus života těžkého,co strašné je,co zlé je,to umírání je...

Podívejme se nyní na problém nesmrtelnosti.Každý by chtěl býti nesmrtelným! Jak toho dosíci? Prostý člověk dává přednost nesmrtelnosti těla před nesmrtelností své duše.Pokud člověk žije,smí a může ve vše doufat.Je pravdou že není nic chytrého býti mrtev.Zde narážím i na otázku štěstí.Šťasten není ten,který něco má,ale hlavně ten,kdo po něčem touží,protože to nemá a celým životem k tomu spěje  i když toho nakonec nedosáhne.

Proti tomu ,kdo se drží jako klíště života zmůže osud a nepřítel vše.Ničeho však nezmůže proti tomu,kdo se nebojí zemřít.Bláznovství je trpět příkoří a ponižovat se před někým ze strachu před smrtí.Když tací lidé budou připraveni položit životy za lepší věci,vyhrají.Komu se líbí život tak jaký je,nuže žij!Komu se nelíbí má příležitost bojovat za lepší,položit za něj i svůj život.Nejšpinavější smrti je úctyhodné dát přednost před otroctvím nejskvělejším.Žít, jestliže člověk nechce je hrozné, ale daleko horší je asi být nesmrtelný a nechtít. Snad to již dávno přede mnou kdysi řekl LICHTENGERG.Možná se mýlím,má paměť je sýrem děravým...

Dávám za pravdu JANG-ČUOVI (5.-4.stol.před n.l),on pravil:To,čím se všechna stvoření liší je život,to v čem jsou si rovna je smrt...

Podobně mluví i G.B.SHAW,člověk nesmírně širokého ducha:Život srovnává všechny lidi,kdežto smrt teprve ukáže kdo byl osobou skutečně významnou...a v tomto i výroku projevil nesmrtelnost svojí duše.

Učinit někoho nesmrtelným zase dokáže hlavně jeho smrt na základě jeho skutků životních...

Bojíte se smrti? Já však,řeknete,chci žít,protože život je krásný a mám v něm také mnoho povinností! Jakže? Asi nevíte tedy,že jednou z povinností jakkoli nepříjemných-je i zemřít!Člověk nemá na světě jiných povinností nad ty,které si sám uložil.Jako divadelní hra tak život nezáleží na tom jak dlouho byl hrán,nýbrž jak dobře.Je lhostejno kdy přestaneš,jen učiň dobrý závěr!Důležité je žít ve cti a mravně.A být ku prospěchu blízkým v Tvém okolí a společnosti.

O smrti se říká že je to veselý chlapík a má proto otevřen každý dům. Nu,je to jen jedna definice z bezpočtu dalších...

Zatouláte-li se na cesty časů minulých natrhat si povadlých květů vzpomínek,zjistíte že prožíváte mnoho životů.Odjakživa platí že i když je člověk už starý na to, aby svižně utíkal,je vždy dost mladý na to,aby se postavil a bojoval.Jedny život vynese nahoru,jiné oslabí a uvrhne až na dno k oné hranici nebytí.Není třeba pak se života držet za každou cenu.Nic neznamená umřít dříve či později,mnoho znamená umřít bídně jako slaboch.Dobrá smrt v boji je únikem z nebezpečí špatného života.Je třeba velké duševní vyspělosti aby člověk tuto zásadu pochopil.

STOIK o smrti praví: Mám poklad o který mne nikdo nemůže na světě připravit.Je to smrt.Vše kol se mění jako voda v řece.Příroda je jen proudění hmoty a života.Nač se trápit na světě kde každá bytost a nakonec i věc umírá?Jako týraný člověk pohlíží na vysvobození z bezcitného spánku tak moudrý má pohlížet na klid smrti.Je hloupé ptát se po příčinách.I když je pravda nadosah,nikdy si nemůže býti její správností.

K tomu,abys dlouho žil potřebuješ mít i hodně štěstí a vůle k žití v tomto pro nás slzavém údolí. Záleží na tom jak brzy odejdeš,když víš jistě že odejít musíš? Smrti postavit se zkusíš?

Život je pohyb v čase,smrt potom klídek(?)zase!Nic není ale člověku tak nesnesitelné jako klid.Bez vášní,bez pohybu se nedá zkrátka žít!I jistý životní klid můžeš mít když se zbavíš strachu ze smrti a z životní chudoby.

A dítě neznalé ještě strachu ze smrti říká svému otci:Tati, to když se umře,to už je na celý život? (DIVIŠ). A ten,možná podnícen zvídavým dítkem se zamyslí a upadne v smutek a zdánlivou beznaděj okamžiku.Tehdy ať sáhne k umění!Tato pokladnice života jest mi vždy zdrojem síly a mocným pramenem životnosti,inspirátorkou,nejdůvěrnějším společníkem kterou my lidé máme k dispozici.

Nenávidím smrt! A nemám zájem o její lásku!A z jejího zájmu o mne nejednu mám již vrásku! Chtěl bych umět nasadit si před ní neviditelnosti masku!!!

Leč marnost nad marnost je toto snažení, a tak já již končím toto pojednání, vážení...

Podmotto : I když nám to není vhod,

                 smrt směníme za život!