Péče o přátelství

V předešlých polemikách o vztahu tak krásném jako je přátelství jsem se snažil spíše povrchově naštípnout genealogii vznikání přátelských spojení. Nyní se poprvé pokusím o to, co by mohlo být řešením pro některé, možná všechny přirozeně přátelské lidské bytosti a to je péče o přátelství. Je přátelství tak nádherné a proměnlivé, že by se dalo nazvat rostlinou ztracenou v čase? A je důležité se o rostliny starat? Myslím, že ano!

   Něco tak vzácného jako je přátelství má přeci tendenci kvést, ale přece každá rostlina v zahradě uvadne, když o ni nebude postaráno. Nedostane-li se přátelství živé mízy, zachová se jako listí na podzim a uvadne do skomírajících barev a pak odpadne. Nikdy již nebude možné, aby se toto přátelství vrátilo do původních míst na živý strom. Pokud přátelství plachtí ze stromu větrem zapomnění, má pouze dvě možnosti jak dopadne, po tom co doplachtí na zem: buďto bude uloženo v herbáři, anebo splyne se zemí, odkud již není cesty zpět.

   Taková přátelství, která máme uložená ve svých paměťových herbářích, máme všichni spoustu že? No a co těch, co se vytratily a splynuly tak opět se zemí, odkud jako živiny původně přišly do stromu přátelství, kde se z nich postupem času staly lístečky malé i velké, někdy květy jako květy a jindy zase jenom pučely jako pupeny? Jsou to jevy přátelství, které jsou jedny na slunci, jiné zastíněné avšak všem těm jevům můžeme hrdě a s radostí říkat - naše jevy přátelství. Je to jen náš strom. Je to strom, který neovlivňuje čas, a přece jeho součásti žijí a společně se proplétají. To co tady ovládá tyto děje, to co vlévá do stromu přátelství živou mízu a tvoří tak duši stromu, umožňující pokračování jeho přátelského vývoje, není příroda, ani osud, ani čas, ba dokonce ani náhoda, ale jsme to my sami. My sami zapomínáme a ztrácíme tyto vztahy a naopak dáváme vzniknout novému přátelství, nebo necháme jejich potenciál dozrávat. To jen my sami jsme schopni vytvořit květy v podobě nejhezčích přátelství. To my jsme ti, co pečují o strom svého přátelství.

   Je to nepřeberná svoboda, avšak s velkou dávkou odpovědnosti, neboť pokud odstřihnete na stromu lísteček přátelství, či dokonce kvítek, už nikdy nevyroste tentýž a na tom samém místě. Proto je dobré pečovat o strom přátelství pečlivě a s vážností. Ten strom jsme přece my sami. Když jsme vyrůstali, bylo lístečků a výhonků jen pár. Postupně výhonky sílily a lístečky odpadávaly, někomu možná nenarostly a zůstaly tak tyto stromky a stromy holé, zcela sami, nebo všechny lístečky a výhonky časem odpadly, a tyto živé, dýchající stromy, tito lidé, zůstali zcela sami a to je velmi smutné. Ale třeba dodat, že i ten nejholejší, nejmladší i nejstarší strom je schopný přátelství, jen se o něj musí někdo starat a ten někdo je ten, v němž tento strom je. A na mou duši je v každém z nás, to mi věřte!

   Pokládáte si otázku: Jak pečovat o přátelství? Jak se sakra starat o svůj strom přátelství, o sebe a své přátelské vztahy? Jak?! Odpověď je jednoduchá. Až překvapivě jednoduchá. Začněte sami u sebe. Začněte pečovat o své vztahy ve své mysli. Někomu to může být nepříjemné, ale to už se nedá nic dělat, pokud chcete mít svůj strom přátelství zdravý a silný, začněme přemýšlet o tom, jaký chceme, aby byl. Každý má totiž z povahy pramenící různé touhy po stromu přátelství. Někdo by rád útlý stromek s pár nádhernými květy, jiný košatý a nádherný strom s velikou korunou pevných vztahů. Jiný chce být sám, avšak takový strom má tendenci umírat. Jeho kůra slábne a kořeny se ztenčují. Takový strom se pak často kymácí, až úplně suchý spadne na zem a je konec!

   Každý strom přátelství potřebuje hlavně světlo. Světlo jako takové. Co je pro člověka vlastně světlo? Jaký lidský orgán je nejblíže světlu? Ano, je to oko. V přátelství je nutné mít světlo, to aby se oba přátelé viděli. Pokud se nevidí, těžko mohou být přáteli. A proto pokud se s přítelem nevidíte, tak přátelství vadne jako lesní kvítí, které je ve stálém stínu skály nebo stromoví. Tam kde je tma a přátelé se nevidí, nemůže vztah růst.

   Co dále je důležité pro strom? Je nutný také vzduch. Pro přátelství je nutný životadárný všudypřítomný vzduch, obklopující strom přátelství. Tudíž pro přátelství je nutné dobré prostředí, kde přátelství může růst. Pokud je někdo ve špatném ovzduší, jen těžko naváže či udrží vztahy. Podobně když fouká vítr, nebo rostlinu často stěhujete, ona po tom není schopna žití a padají z ní lístečky. Když strom přátelství nemá dobré podmínky, dobrou půdu a neustále se přenáší, nepočítejte s tím, že budete mít ze svého stromu přátelství velkou radost. Nutno ale říci, že prostředí je to, za co můžeme v péči o přátelství úplně nejméně ovlivnit, a přece je to tak důležitý bod, právě při starání se o svůj strom přátelství. Některé věci v životě holt zůstanou navždy patřit té proklaté náhodě, ale tak to má asi být.

   Krom velice důležitého prostředí a jeho podmínek je důležitá voda. Živá voda, která dala vzniku životu na zemi. U přátelství dal humor vzniknout přátelství. Vzpomeňme si s kým že jsme se to v životě tolik nasmáli - jsou to přátelé. Proto je humor vodou přátelství. Přátelství, které nezaléváme upřímným úsměvem, prozářeným humorem a vtipem je velmi brzo spíše na obtíž, kdežto dobře zalévané přátelství kořeněné legrací a smíchem má tendenci trvat ve stejném stavu předlouhá léta, možná až do smrti.

   Voda v podobě humoru, vzduch v podobě prostředí a světlo v podobě vidění. To jsou tři body důležité pro správnou péči o náš strom přátelství. Jaký by to byl svět přátel, ve kterém není prostor pro to, aby byl viděn smích? Jaký je tedy váš strom přátelství? Máte dost prostoru? Vidíte kolem sebe své přátele dost často? A smějete se s nimi, nebo jsou nudní?